Dělí je jedenáct let i doba, kdy s kolem začínali. „Toto je má třetí sezona,“ vypráví 18letý Jan, zatímco Jaroslav jich má za sebou nespočet a triumfů a trofejí snad ještě víc.
To Jan na velká vítězství zatím čeká, vůle ani odvaha mu však neschází. Však hned v prvním roce své „kariéry“ se rozhodl: Pojedu Sudety. Do té doby maximálně „blbnul“ s kamarády na BMX a na kole udělal i salto. Ale systematický trénink? Kdeže. Pak si ale půjčil bratrovo kolo a na možná nejdrsnější cyklomaraton u nás vyrazil skoro z voleje.
Plánoval start na krátké, 60kilometrové trati, jenže kamarád, který ho vezl na start, se mu vysmál: Krátkou? Tu jezdí holky a nemocní. „A to mě vyhecovalo.“
Doma za obhajobou, venku pro medaileBikový tým Česká spořitelna - Accolade, jehož je Jan Kulhavý spolu s Janem Rajchartem nadějí pro kategorii do 23 let, startuje novou sezonu a jeho manažer Radim Kořínek sní: "Chceme obhájit skvělé loňské výsledky na domácí scéně a vylepšit pozice pozice na mistrovství Evropy a světa v maratonu." Jeho plány mají naplnit hlavně Pavel Boudný (loni mistr republiky v maratonu a třetí na šampionátu v cross country) s Matoušem Ulmanem (4. na ME v maratonu). "Od listopadu mám najeto 13 tisíc kilometrů a cítím, že forma jde nahoru. Tělo si zvyká na extrémní bolest," tvrdí Boudný, který v sobotu v Dobřichovicích vyrazí za obhajobou celkového vítězství v seriálu Kolo pro život. |
Na obávaných 115 kilometrech dojel čtyřiadvacátý, 53 minut za vítězem. Po roce a pár měsících trénování. „Měl jsem pár karambolů, byl jsem začátečník.“
Ale jako by i tohle bylo uloženo kdesi v genech, protože Jaroslav jel stejnou nálož coby 14letý mladíček a skončil šestatřicátý.
Loni se Jan na „krátké“ Sudety vrátil a... vyhrál. Třeba právě tohle byl start nového cyklistického příběhu se jménem Kulhavý. A nebýt vážného zranění z úvodu roku, kdy si polámal kosti v nártu, třeba to mohlo být ještě lepší. „Ale zatím je to jen brácha slavného bráchy,“ brzdí Viktor Zapletal, který teď mladšího z Kulhavých vede, jako dřív vedl toho zkušenějšího. „Sází na postupný růst,“ říká mladý biker.
Dlouho trenér do jeho rodičů hučel: Kdy už ho posadíte na kolo? Má talent, může z něj něco být. Nechceme ho nutit, odpovídali. A Jan proto dlouho jezdil s bratrem na závody koukat. „Šťoural jsem klackem v lese a brácha jezdil kolem na kole.“ Teprve v roce slavného londýnského vítězství se rozhoupal.
Nebudeš ale flákat školu, měli doma jedinou podmínku. A od bráchy dostal radu: „Musíš trénovat. Něco mu poradím, ale neříkám, co by měl přesně dělat. To ať se naučí sám.“
„Chci tomu teď dát všechno,“ hlásá Jan, ale tuší, že s takovým příjmením to nebude mít ve sportovním světě nejjednodušší. V tom osobním ale možná ano.
Jednou ho totiž zastavila policejní hlídka a když příslušníci zjistili, že jde o Kulhavého a že má navíc v autě naložené kolo, koukli a řekli: Jeďte. „Vysvětlil jsem jim, že zrovna vezu bráchovi kolo ze závodů, že je to hrozně důležité, a tak se to urychlilo.“
