Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Křupnutí v koleni a olympiáda je fuč. To poznala i lyžařka Kurfürstová

Eva Kurfürstová | foto: Jaroslav OžanaMF DNES

14 2010
Měla to být její třetí olympiáda. Přála si dostat se ve slalomu výše než na minulých hrách v Turínu 2006. To byla osmadvacátá. Leč všechny naděje jsou pryč. Karvinská lyžařka Eva Kurfürstová do kanadského Vancouveru neodletí. Minulý týden na tréninku v Rakousku si přetrhla přední zkřížený vaz v levém koleni.

"Tuto sezonu už nestihnu, ale určitě se ještě vrátím," slibuje dvaatřicetiletá slalomářka, která dlouhodobě patří do české špičky. "Návrat ale nesmím uspěchat." Operaci podstoupila na klinice v Hochrumu, v městečku nad Innsbruckem, u věhlasného profesora Christiana Finka.

"Pan doktor denně operuje několik kolen, je to jeho specializace a je to člověk, který operoval všechny slavné sjezdaře, kteří se vůbec kdy zranili," uvedla Eva Kurfürstová. "Byla jsem v těch nejlepších rukách."

Co jste si řekla, když se vám to stalo?
Že je to v háji, špatné.

Jak se teď cítíte?
Relativně dobře. Je to hodně zvláštní. Přetržený přední křížový vaz údajně hodně bolí a koleno pořádně natéká. Mě to ale ani nebolelo, ani neopuchlo.

Také jste prý chtěla jet na další závody.
Hned jsem si myslela, že to je křížový vaz. Křuplo to. Od svých kolegyň z reprezentace i z jiných zemí jsem věděla, že když to křupne, tak je to křížový vaz. Byla jsem už asi poslední, která dosud takové zranění neměla.

Chodit jsme mohla?
Hůře. Jenomže, když jsme se na koleno dívali, nebylo opuchlé, nebyla na něm ani modřina, žádný náznak zranění. Měla jsem naději, že to bude nějaký meniskus, že pojedu dál na závody. Blížila se olympiáda, a tak jsem chtěla sjet co nejlepší výsledky.

Kdy jste se dozvěděla, že máte opravdu přetržený křížový vaz?
Konzultovala jsem zranění s profesorem Finkem a ten mi říkal, že bych měla za ním přijet. Druhý den mi potvrdil, že to je křížový vaz a šla jsem na operaci.

Neříkala jste si, že to může být konec vaší kariéry?
To ne. Spíše jsem si říkala, že tak přece moje kariéra nemůže skončit. Nechystala jsem se na její konec ani po této sezoně. Chtěla jsem závodit dále.

Co vás tedy pořád drží na svahu?
Baví mě to, to je jednoduché.

V Bratislavě studujete trenéřinu. Neuvažujete, že když teď sama nemůžete zhruba půl roku lyžovat, že budete někoho trénovat?
Ne, protože budu muset dát strašně moc energie do uzdravení kolena. To bude náročné. Zabere mi to spoustu času, bude to hodně bolesti.

Na rehabilitace chodíte v Karviné?
Ano, o berlích, protože dva týdny nesmím na nohu našlapovat. Ale mám i jednu výhodu, můj přítel je fyzioterapeut. Když je člověk zraněný, tak je fajn mít doma fyzioterapeuta.

Přemýšlela jste už o tom, do kolika let se dá držet v lyžařské světové špičce?
Tak dalece jsem neuvažovala.

Prohlásila jste už ale, že vás vzdáleně láká další olympiáda, v Soči.
To je spíše tím, že jsem přišla o tuto olympiádu. Řekněme, že zůstanu u toho, že mě Soči láká, ale je to velmi vzdálené. Zranění je čerstvé. Uvidíme, jak to půjde. Věřím ale tomu, že budu příští rok závodit na mistrovství světa v Garmisch Partenkirchenu. Dál to nechávám otevřené. Při olympiádě v Soči mi bude sedmatřicet let, což je strašně daleko.

Dá se říct, že jste až do zranění měla dobrý rok?
To ano. Nastupovala jsem do sezony z relativně špatných startovních pozic, s čísly, která jsou ve svěťáku vysoká. A i když jsem jezdila dobře, bylo pro mě těžké se prosadit, protože trať už byla špatná. Do olympiády jsem si ale chtěla vyjet ještě nějaké body, abych si vybojovala co nejlepší startovní pozici.

Co považujete za nejlepší výsledek v sezoně?
Byla jsem sedmá v evropském poháru ve Funasdälenu. Ve svěťáku v Lienz mi chyběla setina na postup do druhého kola, takže jsem byla jednatřicátá, ale se startovním číslem 69. Kvůli minulé nevydařené sezoně šly moje body nepatrně dolů. Ty, které mám, nejsou špatné. Obecně ale body v ženském sjezdovém lyžování devalvovaly. Sté místo ve světovém žebříčku před takovými čtyřmi roky odpovídalo jiné bodové hodnotě než dnes.

Čím to je?
Tím, že v zahraničí, řeknu to naplno, si jednotlivé mančafty pomáhají, dělají si závody na body. Některé závodnice jedou schválně pomalu, čímž dělají body dalším holkám. Tak získávají placená místa ve světovém poháru.

Asi pro vás nebude nic příjemného sledovat olympiádu v televizi.
Nevím. Se zraněním jsem se docela rychle srovnala. Když se mi to stalo, tak mě hodně mrzelo, že do Vancouveru nepojedu. Ale jak to pro mě bude těžké u televize, to teprve uvidím. Zatím sleduji Světové poháry a snáším to celkem v pohodě. Už se mě to netýká...

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze