"Byla to makačka, měl jsem kliku," vydechl Krpálek v Montpellieru po svém triumfu.
Už vám došlo, že jste v kategorii do 100 kilogramů obhájil titul mistra Evropy?
Moc ne. Byla to makačka, všechny čtyři moje zápasy byly vydřené. V každém jsem myslel, že prohraju, ale měl jsem obrovskou kliku.
Do šampionátu jste vstoupil po minimální přípravě, od úvodu března donedávna vás trápilo rameno a nemohl jsme trénovat šest týdnů. Je vůbec možné v takové situaci obhájit titul evropského šampiona?
Možné to je, ale musí se pro to něco udělat. Nejtěžší nebyl finálový zápas s Gasimovem z Ázerbájdžánu, ale semifinále s Francouzem Maretem. Porazil mě ve finále únorového Grand Slamu v Paříži, měl jsem mu co vracet, a povedlo se. Nebyla to legrace, zápasil doma a hnali ho diváci, ale vyšlo to.
Všechny čtyři zápasy jste vyhrál na ipon. Ani to vás po tak krátké přípravě nepřekvapilo?
Měl jsem ohromné štěstí, třeba udržet maďarského soupeře ve čtvrtfinále bylo vysilující. To byl první zápas a už po dvou minutách mi v něm odešly ruce, byla to fakt fuška. O to větší jsem pak měl radost.
Od olympiády v Londýně jste prohrál jen tři zápasy a jeden z nich byl duel s Elmarem Gasimovem z Ázerbájdžánu. Nyní jste jej ve finále ME udolal - cítil jste zadostiučinění?
Já se s ním utkal už v roce 2009 na mistrovství Evropy juniorů, tenkrát mě porazil ve finále za sedmnáct vteřin, takže jsem si dával pozor, aby se to neopakovalo.
Prozraďte ještě - jak je možné s tak omezenou přípravou, jakou máte za sebou, vyhrát mistrovství Evropy?
To fakt nevím, já tomu nevěřil od začátku. Z každého zápasu jsem byl polomrtvý, neměl jsem natrénováno, a přece se to povedlo. Fakt jsem měl ohromné štěstí, natrápil jsem se dost a dost. Ale asi jsem vyhrál i díky tomu, že jsem strašně chtěl obhájit loňský titul. Být první český judista, kterému se to povedlo, to nezní špatně. A být lepší než pan Sosna, to je úplně super.
