Plíšková se na dvorci ve Flushing Meadows představila pouhý měsíc od chvíle, kdy si ošklivě zranila prst na turnaji v čínském Nan-čchangu.
„V tu chvíli jsem byla strašně zklamaná a smutná. Hrála jsem dobře a v Číně jsem mohla udělat třeba i titul,“ vzpomíná.
Jak se vám zranění přihodilo?
Chtěla jsem jim vysvětlit, aby větrák foukal na mě. Seklo mě to ale do palce a měla jsem na něm šest stehů. Hrát dál se nedalo. Byla jsem v šoku. Nečekala jsem, že bych vůbec mohla krvácet. Až rozhodčí mi řekl, že mám všude dost krve. Nevím, jestli bylo něco s větrákem špatně, ale asi by se tohle na WTA nemělo stávat.
Je už prst v pořádku?
Už je úplně v pohodě, srostlo to.
Lekla jste se hodně, když jste viděla zakrvácenou ruku?
Když jsem viděla krev, tak ano. Do té doby jsem chtěla jít hrát. Jenže pak to hrozně krvácelo a mě začalo napadat všechno možné. Ještě když vím, co se stalo Petře. Cítím to, necítím to? Za jak dlouho budu moct hrát?
Dělali si si z vás kvůli kuriózní situaci lidé legraci?
Pořád slyším: „Bacha, tamhle je větrák, běž radši obloukem!“ To mi asi chvíli ještě zůstane, ale já si z toho dělám taky srandu.
Pojďme k US Open. Hrajete po třech letech v hlavní soutěži. Jaké to je?
Loni jsem hrála kvalifikaci, to byla hrůza. Hlavní soutěž je velká úleva.
S jakou motivací jste šla do zápasu? Hlavně přežít?
To se povedlo dobře. Přežila jsem na začátku docela rychle, žádné trápení, ušetřila jsem energii.
S Egučiovou jste loni hrála finále v čínském Dalianu, kdy se zranila. Stihly jste se po zápasu pobavit?
Teď ne, protože asi nebyla nadšená z toho, že dostala 12:4. Nechtěla jsem ji štvát. Psala jsem si s ní během roku, jak na tom je. Není to pro ni lehké, je nevyhraná.
Ve druhém kole narazíte na Magdalénu Rybárikovou. Co očekáváte?
Nehrála jsem s ní, ale párkrát jsem ji viděla. Letos chytila druhý dech potom, co byla zraněná. Moc ale nevím, zeptám se ségry.
