Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

O 6 vteřin. Armstrongová si ve 42 letech vyjela olympijskou účast

Americká cyklistka Kristin Armstrongová na trati časovky na MS v Richmondu. | foto: AP

23 2015
Matka, trenérka, filantropka, plavkyně, triatlonistka. A hlavně skvělá cyklistka, možná vůbec nejlepší v celé americké historii. Dvaačtyřicetiletá Kristin Armstrongová se podruhé vrátila k profesionální kariéře s jediným cílem - dostat se na olympijské hry do Ria 2016 a podruhé obhájit zlatou medaili v časovce. A v Richmondu udělala první krok.

Usměvavá Kristin se narodila do vojenské rodiny, otec byl důstojníkem u mariňáků.

Od mala byla pohybově nadaná. V 17 letech se stala americkou olympioničkou v plavání. Kromě toho se věnovala i triatlonu a občas cyklistice.

V roce 2001 však přišla rána. „Máš osteoartrózu v obou kyčlích. S profesionálním běháním je konec,“ oznámil jí nekompromisně lékař.

Konec pohádky?

Nikoliv pro bojovnici Armstrongovou. Ta se vrhla na cyklistiku, kterou jí lékaři povolili a začala sbírat úspěchy.

V roce 2004 se poprvé stala mistryní své země v hromadném závodě. O rok později už vyhrála první titul v časovce a na olympiádě v Pekingu se radovala z prvního zlata taky v časovce.

O rok později už bylo všechno jinak. Američanka po mistrovství světa oznamuje světu, že končí kariéru, spolu s manželem Joem Savolou si chtějí založit rodinu.

„Tehdy jsem neskončila proto, že bych byla vyhořelá. Jen jsme chtěli s manželem rodinu. Hned jsem si říkala, že pokud všechno bude v pohodě, k závodění se vrátím,“ vyprávěla s odstupem.

Poprvé se tak vrátila s jasným cílem. Obhájit titul v časovce na hrách v Londýně.

Ona to opravdu dokázala. Němku Arndtovou porazila o 15 sekund a slavila druhé zlato. Stala se tak nejstarší vítězkou olympijské časovky. Už před závodem světu oznámila, že jestli obhájí nebo ne, stejně ukončí kariéru.

A tak se stalo.

Tři roky si užívala života, když jí zase jednou začaly svrbět nohy.

Je 14. dubna 2015 a na Facebooku Armstrongové přistane příspěvek začínající slovy: „Jsem fanynka cyklistiky. A jsem o to větší fanynka dámské cyklistiky. Když jsem v roce 2012 skončila, byla jsem nadšená, jaký je o ženskou cyklistiku v Americe zájem. To je hlavní důvod, proč se chci znovu vrátit.“

„Vítej zpět, kámoško!“ psal bývalý americký reprezentant v horských kolech Jeremiah Bishop.

Přidala se i Kirsten Wildová, nizozemská reprezentantka: „Super! Vítej zpátky.“

Armstrongová podepsala smlouvu s domácím týmem TWENTY 16, který vede její dlouholetá kamarádka Nicola Cramnerová.

„Pořád v sobě má tu jiskru,“ říkala na jaře Cramnerová. „Když končila poprvé, tak jsem si říkala: Ok, chce rodinu, pak se vrátí. Tentokrát si myslím, že musela hodně dlouho přemýšlet. Každopádně se nevrací, aby hrála druhé housle. Chce vyhrát třetí olympijské zlato.“

A 42letá Američanka se začala připravovat na první milník - být nejlepší z Američanek na světovém šampionátu v Richmondu. Jen tak si mohla stoprocentně zajistit účast na Hrách v Riu 2016.

V půlce května na závodě Kolem Kalifornie obsadila v časovce třetí místo. Za reprezentačními kolegyněmi Stevensovou a Stephensovou.

Týden na to už na domácím mistrovství všechny porazila na hlavu. „Beru to jaký první dobrý krok. Teď je na řadě Richmond,“ těšila se.

Ještě před Richmondem vyhrála jako první Američanka dámskou verzi USA Pro Cycling Challenge. „Lidi se mě pořád ptají, proč jsem se zase vrátila. Tak proto,“ usmívala se v cíli čerstvá vítězka.

To do časovky na mistrovství světa zbýval přesně měsíc.

Během něj trénovala jak jen mohla, věnovala se svému pětiletému synovi Williamovi a tvrdila: „Kdyby to náhodou nevyšlo, nevadí. Vítězství na Pro Cycling Challenge bylo něco, za co ten návrat stál. Byl to přece historický okamžik!“

Americká cyklistka Kristin Armstrongová na trati MS v časovce v Richmondu

Americká cyklistka Kristin Armstrongová na trati MS v časovce v Richmondu

V úterý startovala v prvním sledu jedenácti závodnic.

Neměla se tak s kým poměřovat.

Nevěděla, jak jsou na tom její největší soupeřky.

„Jsem zvyklá startovat mezi posledními. Musela jsem změnit myšlení,“ potvrzovala. „Určitě je lepší, když jedete vzadu. Minimálně máte časové rozestupy.“

Do cíle dojela s časem... Jakým vlastně? To sama nevěděla.

V horkém křesle pro prozatímní vedoucí závodnici si vyseděla důlek. Nesesadila ji ani Němka Worracková, ani Nizozemka van Dijková, mistryně světa v časovce z roku 2013.

Postupně si odškrtla i Carmen Smallovou a Evelyn Stevensovou, dvě sokyně v souboji o olympiádu. Druhou zmiňovanou porazila o šest vteřin. O šest vteřin vyhrála svou letenku do Ria!

„Bylo to tak těžké! Určitě jsem nějaký čas nechala v technických pasážích. Ale ty čtyři holky dneska holt byly silnější,“ narážela v cíli na své páté místo.

Každého „normálního“ smrtelníka by po tříleté pauze nadchlo, kdyby skončil pátý na světovém šampionátu s tím, že si vyjel účast na olympijských hrách. Ne Kristin Armstrongovou.

„Vždycky chci vyhrát. Taková jsem. Dneska bych byla spokojená s umístěním na bedně. A jsem pátá, takže jsem zklamaná. Do olympiády v Riu na sobě musím víc pracovat, nemůžu čekat že budu nejlepší ze dne na den,“ uzavřela bojovně téma dvojnásobná olympijská vítězka v časovce.

Za rok se máme v podání sympatické americké maminky na co těšit.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze