"Jde sice jen o 1 300 metrů silnice, ale na posledních metrech máte pocit, že je Zeď nekonečná. Nikdy jsem necítil takovou bolest a zároveň takovou extázi, jako když jsem tu vyhrál," říká Mario Aerts, šampion Valonského šípu z roku 2002.
Dlouho se tento klasický závod, který se narodil už roku 1936, ztrácel ve stínu za slavnějším Lutych-Bastogne-Lutych. V sezoně 1983 však organizátoři poprvé zařadili do jeho itineráře cílovou zeď Mur de Huy v městečku Meuse. Údajně proto, aby měl větší šance místní favorit Claude Criquelion, jehož jezdeckému stylu drastický závěrečný kopec vyhovoval. A Criquelion se jim odvděčil vítěznými koncovkami v letech 1985 a 1989.
Ačkoliv celý závod měří 205 kilometrů, teprve posledních 1 300 metrů na Zdi zpravidla rozhoduje. Tady si to rozdá hlavní skupina favoritů. Naposledy, kdy tomu bylo jinak, se psal rok 2003. Tehdy uspěl únik dua Astarloa, Osa.
"Ze všech tří ardenských klasik se mi tahle líbí asi nejmíň, protože je dojezd na prudkou stěnu, což není úplně pro mě. Ale i na tom jsme se v tréninku snažili zapracovat," říká Roman Kreuziger. Odborný server cyclingnews.com píše: "Kreuziger postrádá výbušnost, potřebnou k vítězství na Zdi konvenčním stylem. A po jeho vítězství na Amstelu bude ostatními mnohem více sledovaný."
Do sestavy stáje Saxo Tinkoff přibylo i jméno nejzvučnější: Alberto Contador. V ročníku 2010 tu byl Španěl třetí. Přitom tehdy cestoval na Valonský šíp předlouhých 2000 kilometrů z Galicie autem, když výbuch islandské stopky narušil evropskou leteckou dopravu. Tentokrát přilétl v pondělí do Bruselu a den poté už Zeď otestoval.
"Poslední týden jsem víceméně jen odpočíval. Po závodě Kolem Baskicka jsem to potřeboval," podotkl.
Contador se rozhodně nestaví do role jednoznačného lídra Saxa. Naopak. "Roman si vede výborně. Já budu jen jedním dalším jezdcem v týmu. Chci pomoci navýšit naše šance," řekl Španěl. Původně dokonce zvažoval, že by všechny ardenské klasiky vypustil. "Ale tým mě požádal, abych tu byl."
500 metrů před cílem čeká postrach
Zeď absolvují cyklisté během závodu třikrát, pojede se už na 109. a 174. kilometru. Ale oba předchozí průjezdy, stejně jako další kopce patrně přispějí jen k rozředění početného pelotonu. Opravdu velké divadlo začne až na samém konci, na posledních 1 300 metrech.
Největší "gilotina", kterou je stoupání s více než 17 procenty, čeká na metě 500 metrů do cíle. Tuto pasáž kdosi přirovnal k Severní stěně Eigeru. Nutí cyklisty k převodům 39x27, je filtrem, kde si každý sáhne na dno.
František Raboň, v minulosti rovněž aktér Valonského šípu, upozorňuje: "Pod Zeď dojíždí početné pole. Na ní si to potom rozdá tak 10 lidí, kteří na to mají. Protože už předchozích pár kilometrů se šlape naplno, pod Zeď přijedete v červené zóně. Pak už je to o momentálním pocitu v nohou, jestli ještě ty dvě minuty vydržíte jet na doraz, nebo se zlomíte. Vyhraje ten, kdo předtím ušetří nejvíce sil."
Sagan pojede Zeď poprvé
Kde hledat favority? Tím největším je domácí Philippe Gilbert. Touží zopakovat předloňský triumf, tentokrát navíc v duhovém dresu mistra světa. V tom vyhrál Valonský šíp už v roce 2010 Cadel Evans, letos však Australan startuje ve stejném termínu na etapách Kolem Trentina.
Stejně jako Gilbert zná každý metr na strmém závěrečném výšlapu i obhájce titulu Joaquim Rodriguez z Kaťuše. Jeho účast byla po těžkém pádu na Amstelu nejistá, v úterý večer však start potvrdil. Atributy pro Zeď má rovněž Ir Dan Martin z Garminu, překvapivý vítěz Kolem Katalánska - i když také on padl na Amstelu.
Jsou tu Španěl Valverde (Movistar), kolumbijské kvarteto Henao, Uran (oba Sky), Quintana (Movistar), Betancur (Ag2r), či Švýcar Albasini (Orica), loni druhý.
A je tu samozřejmě také Peter Sagan, lídr Cannondalu, který tento závod okusí poprvé v životě. Při Amstelu si stěžoval na křeče a Valonský šíp je jeho poslední jarní klasikou. Titulem by chtěl podtrhnout skvostný vstup do sezony 2013.
