Hned po svém pádu musel Kraus na operaci, ten večer ho ve Švýcarsku operovali. Další den začal s rehabilitací. „Ale šlo to pomalu.“ A když pozitivní vývoj nenastal ani po dvou měsících, víru vystřídala skepse.
„Není to úplně prohojené, takže jsem si znovu zase vzal berle a měsíc s nimi budu chodit,“ smutnil 40letý borec z Děčína. „Už je to dlouhé a jediné, co můžu dělat, je silniční a horské kolo.“
Žádnou divočinu v sedle však zatím nepodniká, riziko je příliš veliké. A tak jako turista jezdí rovinky na Labské cyklostezce. „Jednou po pravém, podruhé po levém břehu,“ vyprávěl. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych tam strávil tolik času, ale je to příjemné, potkávám spoustu lidí a hlavně ten pohyb kloubu asi hodně prospívá.“
Doktoři totiž Krause varovali: Pokud se hlavice stehenní kosti nebude dobře prokrvovat, dáme vám endoprotézu. „Na to není nikdy dost pozdě, takže já bych klidně ještě vydržel pár let bez ní,“ potvrdil lyžař a raději naslouchá radám expertů.
Coby dočasný cyklista teď Kraus vyhlíží aspoň start v některém ze závodů amatérského bikového seriálu Kolo pro život. Před dvěma lety startoval v Karlových Varech. „Teď vzpomínám s nostalgií.“ Další start bude záležet hlavně na dobrozdání lékařů. „Ale v tuto chvíli jsem přesvědčený, že nějaký závod pojedu.“
Stejná jistota však nevládne nad starty na sněhu a ledovém korytu. Příští sezona? Kdo ví. „Na to teď opravdu nemyslím,“ přiznal smutně. „Na lyže se, doufám, vrátím, ale jak to bude se závoděním... To je jiná věc.“
