Jak si vysvětlujete skvělé výkony tehdejších atletů?
Byla to generace, která dokázala strašně dřít. Obávám se, že kdybych závodila v téhle době, tak bych světový rekord neměla. Dostala bych se do kolotoče velkých závodů a mítinků a asi by byly pro mě cennější i peníze, které by mi dávali každý týden za to, že někam přijedu. A vůbec by mně nevadilo, že nemám čas na trénink.
Koulař Remigius Machura, který s vámi závodil, se k dopingu přiznal. Tvrdil, že mu zapovězené látky pomohly k tomu, aby ho vrcholový sport nezmrzačil...
Jestliže řekl, že mu doping pomáhal, nemyslím k výkonu, ale k tomu, aby dlouho vydržel, je to vyloženě jeho věc.
Nemáte pochybnosti ani o svých soupeřkách z NDR? Třeba i své největší soupeřce Maritě Kochové?
Pokud nemám důkazy, v životě bych nikoho neobvinila. Samozřejmě, že se lidé divili, jak je možné, že je Marita tak vynikající. I já jsem se s podobnými pochybnosti setkala. Zvlášť v poslední době, protože letos je výročí trvání mého světového rekordu.
Myslíte, že ho někdo může překonat?
Předloni vyhlašovala jeho překonání Maria Mutolaová na každém mítinku. Měla tehdy i zajíce, jednu Rusku. A ona mi říkala: Neboj se, světový rekord překonat nemůže. Protože, když jsi běhala ty, závodila jsi třikrát za rok. Maria dnes běhá dvacet závodů ročně.
Jak jste tehdy trénovala?
Než jsem sáhla na medaile, nebyla to legrace, často to bolelo. Jenže já jsem si zvykla. Trénink pro mě nebyl vyčerpávající. Já byla spíš tréninkový typ. My jsme neměli moc příležitostí se porovnávat se světem. Tak jsem se porovnávala sama se sebou.
Nedávno vyšlo najevo, že legendární americký sprinter Carl Lewis měl před olympiádou 1988 pozitivní dopingový test, co na to říkáte?
Přečetla jsem si to a viděla jsem jeho fotografii v novinách. Nikoho neobviňuji, museli by mi to ukázat černé na bílém. Vzpomněla jsem si na něj jako na velkého závodníka, možná i dobrého člověka. Byl to velice slušný mladík, vždycky mě zdravil.
Ale dopingové případy se objevují, myslíte, že je možný sport bez dopingu?
Doping se asi nedá vymýtit. Strašně bych si přála, aby všichni měli stejné podmínky. Ale nevěřím tomu.
 Trenérka Jarmila Kratochvílová (vpravo) se svými svěřenkyněmi-běžkyněmi Ludmilou Formanovou (uprostřed) a Hanou Benešovou. |
