Přes svůj nízký věk se může chlubit devátým místem z říjnového mistrovství světa. A nemusí zůstat jen u tohoto úspěchu. Ambice na velmi dobrý výsledek má i na mistrovství Evropy, které se bude konat v květnu.
Když v první třídě přišla domů s tím, že chce zkusit krasojízdu, nikdo neprotestoval. "Maminka kdysi skákala na trampolíně, takže se neohlížela na to, co jsem si vybrala. Byla ráda, že se vůbec něčemu chci věnovat," vzpomíná Frýbortová.
S krasojízdou začínala v sedmi letech. "Úplně nejdřív jsem se musela naučit padat, nejlépe na kolena, aby to tolik nebolelo, ale to se ne vždycky povede," říká se smíchem drobná blondýnka.
Krasojízda na kole se dá nejlépe srovnávat s krasobruslením. Na závodech se předvádí sestava prvků, kterou hodnotí sbor rozhodčích.
Jezdci se stejně jako bruslaři pořádně nadřou. Natrénování jednoho dokonalého prvku předcházejí tisíce nepodařených pokusů a jen o něco méně pádů. Než se krasojezdci perfektně naučí triky jako stojka nebo přeskok ze sedátka na řídítka, pokusí se o ně až šesttisíckrát. Tělo trpí.
"Já mám třeba skoliózu, protože některé cviky tahám příliš přes záda. Vyvrtnuté kotníky nebo zlomeniny se u nás už ani nepočítají," zmiňuje Frýbortová.
I když trénuje šestkrát týdně tři hodiny, dřiny nelituje. "Teď mě zajímá jenom krasojízda. Úspěch na mistrovství světa mě strašně povzbudil.
Byla to moje premiéra na podobné akci, navíc většina soupeřek měla víc než osmnáct let," podotýká Frýbortová. Podle trenérky Břínkové je Frýbortová ve dvou třetinách cesty za zvládnutím i těch nejtěžších prvků. Jestli jde správným směrem, ukáže květnový evropský šampionát.
