Písecký rodák chtěl se závoděním skončit hned po olympiádě v Soči, ale nakonec se rozhodl, že ještě pojede na mistrovství světa v Japonsku. V Oberstdorfu, kde také bydlí, se teď chystá na šampionát, který začne od pondělí za týden.
Po Soči se na skok zastavil doma a pak hned odjel trénovat do Německa, na otázky MF DNES tak odpovídal po e-mailu.
Tomáši, chtěl jste po Soči ukončit kariéru, ale přesto ještě poletíte na mistrovství světa do Japonska. Proč jste se tak rozhodl?
Dva týdny po olympiádě jsem se měl odebrat na dva měsíce do Ruska, kde bych se mohl rozloučit s bruslením na tour po boku Jevgenije Pljuščenka. Jenže ta byla ale zrušena kvůli zdravotnímu stavu hlavního protagonisty. Letošní sezonu se cítím v dobré formě a tato změna na poslední chvíli mi dala možnost se ještě jednou prohnat na závodním ledě v Japonsku. Takovou možnost jsem nemohl ignorovat.
Tomáš Verner27 let Narodil se 3. června 1986 v Písku. Největším dosavadním sportovním úspěchem v krasobruslení je zisk zlaté medaile na mistrovství Evropy 2008 v Záhřebu, čímž navázal na předchozí stříbrný úspěch z Varšavy. V roce 2011 na evropském šampionátu získal ještě bronz. Na jaře 2009 vévodil světovému žebříčku krasobruslařů, ale na mistrovství světa na medaili nikdy nedosáhl, nejlépe byl dvakrát čtvrtý (2007 a 2009). Je desetinásobným mistrem republiky a startoval na třech olympijských hrách. |
Nebudete mít tréninkové manko před světovým šampionátem, když jste se rozhodl končit?
Nebudu. Hned potom, co jsem se dozvěděl novinky o tour, tak jsem se přesunul zpět do Oberstdorfu. Do plného tréninku jsem se tedy vrátil všeho všudy tři dny po návratu ze Soči.
Co od březnového šampionátu očekáváte, budete chtít útočit na přední pozice?
Jistěže budu útočit na přední pozice. Umístění ale není důvodem, proč jsem se vrátil do tréninku a proč odlétám do Japonska. Na šampionát se letím ještě jednou rozloučit se svou kariérou, navíc do země, kde mám velkou základnu příznivců. Bude to závod pro diváky a pro mě samotného. Na jaké místo mě zařadí rozhodčí, nebude hrát nijak důležitou roli.
Vraťme se k poslední olympiádě. Jak jste si jí užíval, když jste skončil na 11. místě?
Olympiádu jako takovou jsem si užil maximálně. Konečně jsem měl možnost věnovat se i ostatním sportům. Po skončení svého závodu jsem navštívil všechna sportoviště a z plna hrdla jsem podporoval ostatní z českého týmu. V Turíně i ve Vancouveru jsem se musel hned po svém startu vrátit k tréninku kvůli mistrovství světa, v Soči ne.
Na jaké sporty jste se zašel podívat?
Pokusil jsem se být u každého českého startu. Jen biatlon jsem propásnul. Když jsem se konečně dostal na závod, tak byl pro nepřízeň počasí zrušen. Myslím, že to bylo nakonec dobře, protože se našim dařilo skvěle i bez mé přímé podpory.
Teď s odstupem času: udělal byste něco jinak ve svých olympijských programech?
Ano, jistě! Kdyby to bylo ve sportu možné, jako že to možné není, tak bych na začátku obou programů raději neupadl u čtverného toeloopu a pak by celý závod a vlastně i konečný výsledek vypadal úplně jinak. Ale na kdyby se ve sportu nikdy nehraje. Jedenácté místo je dobré umístění. Vím, že jsem udělal chyby, a tak olympiádu nehodnotím jedenáctým místem, hodnotím ji celkovým dojmem a ten byl velmi dobrý. S vědomím vlastních chyb jsem tedy s umístěním spokojený, ale ty chyby mě samozřejmě mrzí.
Kdybychom se ještě vrátili k vaší kariéře. Na evropských šampionátech jste získal všechny tři kovy, ale na mistrovství světa jste na medaili nedosáhl. Kdy jste jí byl nejblíže?
To bylo nejspíš v roce 2007. Tehdy jsem přišel o placku kvůli jednomu zaváhání v krátkém programu. A v roce 2009 mi bronz utekl kvůli rozhodčím.
To muselo být k vzteku. Nevadí vám, že o vašem výkonu a umístění nerozhodujete jen vy sám, ale právě pocity rozhodčích? Ne vždy je jejich hodnocení v pořádku.
Jistě, že mě někdy dokážou rozhodčí naštvat. Většinou je to ale v případě hodnocení mých kamarádů. To mám možnost vidět závodní jízdu stejně jako sudí a pak mohu s jejich verdiktem souhlasit, nebo také ne. Když se jedná o můj vlastní výkon, pak takovou možnost nemám. Nemohu ho objektivně posoudit. S hodnocením rozhodčího mohu vnitřně souhlasit, nebo mu odporovat. Ale když se to vezme kolem a kolem, pak je volba na každém z nás. Kdybych nesnesl neobjektivní rozhodování v krasobruslení, tak toho mohu kdykoli nechat a jít se věnovat něčemu jinému.
Olympiády jeho očimaTurín 2006 - 18. místo Vancouver 2010 - 19. místo Soči 2014 - 11. místo |
Vzpomínáte si ještě na své začátky, jak jste se ke krasobruslení dostal?
Moc dobře. Dokonce si pamatuji, jaký jsem měl strach, než jsem se poprvé na budějovickém ledě pustil mantinelu, abych se vydal přes tu obrovskou ledovou plochu. Nedostal jsem se příliš daleko, asi po pěti metrech jsem spadnul a bouchnul se přímo do hlavy. Takové věci se pamatují dobře. A na led mě přivedla láska ze školky. Bez Štěpánky bych se nikdy do Soči nepodíval.
Jako malého kluka vás nepřitahoval jiný sport? Třeba hokej, když jste zůstal s bruslemi na ledě.
Dělal jsem ještě atletiku, fotbal a karate. Miluji sport, pravděpodobně bych byl šťastný i v jiných sportovních odvětvích, ale vyhrály to brusle.
Ke komu jste v mládí vzhlížel, k jakým krasobruslařským jménům?
V dětství jsem nevzhlížel vůbec k nikomu. Když jsem byl malý, tak jsem se na ledě jen bavil. Opravdu. Bylo to dobrodružství, nezačal jsem rozhodně bruslit, abych vozil domů medaile. Proto jsem do svých čtrnácti let ani netušil, kdo je úřadujícím mistrem světa. Ke svému sportování jsem takovou informaci prostě nepotřeboval.
Pocházíte z Písku a bydliště máte v Borovanech. Jak často se z Oberstdorfu vracíte do jižních Čech za rodiči?
Jak jen to je možné. Není to ale tak často, jak bych si přál. Naštěstí jsem se přestěhoval zpět do Evropy, a tak se mohou rodiče vypravit i za mnou. V posledním roce se spíše vídáme v Praze, skoro každý druhý víkend jsem tam totiž ve škole.
Tomáš Verner během krátkého programu na olympiádě v Soči.
Co studujete za obor?
Když vše dobře dopadne, tak bych měl jít koncem srpna k obhajobě diplomové práce a mohl bych si odnést titul MBA z Vysoké Školy Ekonomie a Managementu. Zkušenosti ze sportovního prostředí a znalosti ze školy bych rád časem uplatnil například ve sportovním marketingu a managementu.
To souvisí i s vaší budoucností po konci aktivní kariéry. Chystáte se například jezdit ještě exhibice či se věnovat tréninkům s dětmi?
Zatím se nechci nijak omezovat, a proto neříkám ne žádné z variant, které jste vyjmenoval. Moje budoucnost bude také závislá na ukončení studia a na možnostech uplatnění se v oboru, který studuji. Ještě minimálně rok se ale budu účastnit exhibičních vystoupení a tu a tam, když o to bude zájem, někomu poradím na ledě. Když se mě zeptáte na stejnou otázku příští rok v lednu, jistě budu vědět daleko více.
Kromě krasobruslení, zajímá vás i jiný sport? Máte například svůj oblíbený sportovní klub?
Můj oblíbený sportovní klub je Chelsea. Je to také tím, že za Chelsea hraje Petr Čech. Jinak se zajímám o všechny sporty. Tenis, hokej a fotbal národního týmu, lyžování jak alpské, tak běžecké, atletika či cyklistika, a hlavně Tour de France. Během letních olympijských her nejsem schopný nic kloudného dělat, protože jsem nalepený u televizní obrazovky.
