„Nejdřív nás poměřovala, jestli to vůbec půjde,“ vzpomíná Anna Dušková.
„A já byl větší jen o půl hlavy,“ přidává Martin Bidař.
Vzápětí jim řekli, ať se chytnou za ruku a přešlapujou na ledu. „Ale nám bylo jedenáct! Připadalo nám trapný držet se za ruku, když ostatní bruslí sami,“ vypráví ona.
Trenérku však poslechla. „Řekla jsem si, že dobrých kluků u nás na výběr zase tolik není.“
Tak začala kariéra páru, který nyní Čechům závidí Rusové, Číňané i Kanaďané. krasobruslařské velmoci.
Uplynulo už devět let od chvíle, kdy Tomáš Verner získal pro Česko zatím poslední evropský titul. A tři roky od první (a zatím jediné) bronzové medaile Michala Březiny.
Verner předloni skončil, Březinovi je 26 let, což není v mužské kategorii málo. Hledají se nástupci.
Ti dva se jimi mají stát.
Zpočátku jim pomáhal také Petr Bidař, starší bratr Martina a bývalý reprezentant ve dvojicích. „Zvedaček jsem se trochu bála,“ vypráví Dušková. „Když mě poprvé vyhodil do twista, vyjekla jsem.“
Od té doby své jízdy natolik vypilovali, že letos v Debrecínu dosáhli až na juniorské světové zlato, historicky první pro Česko. Za sebou nechali dva ruské páry, načež trenérka Horklová hrdě vyprávěla: „Sebrali jsme titul velmoci, která není zvyklá prohrávat. Spousta lidí nám pak chodila blahopřát i proto, že jsme porazili právě Rusy.“
Vskutku, mnozí tehdy mladé Čechy obdivovali. „Otevírá se před nimi zářná budoucnost,“ psal odborný server Golden Skate. V létě je na tři týdny pozval na stáž do Kanady kouč Richard Gauthier, jenž dovedl pár Duhamelová - Redford k titulu mistrů světa. Učili se od nich, od nejlepších ve své branži. A nový krátký program jim chystal Maurizio Margaglio, jeden z nejvyhledávanějších choreografů.
V prosincové Marseille dokázali, že minulá sezona nebyla náhodou. Ve finále juniorské Grand Prix vybojovali stříbrné medaile.
Bidař teď bydlí u Dušků v Lysé nad Labem. Pouze na sobotu, jediný den v týdnu, kdy netrénují, se vrací domů do Budějovic. „Sobotu máme na vyčištění hlavy.“
Jinak spolu každé ráno jezdí vlakem z Lysé do pražských Vršovic a z nádraží zamíří na své školy. Ona na gymnázium, on na zdravotnické lyceum. Od tří odpoledne mají trénink na stadionu Hasa. Hodinu a půl na ledu, pak cvičení nebo balet a další hodina ledové práce.
„Je to pořád stejné: škola, tréninky, spát. Občas stihnu i večeři,“ vtipkuje Dušková. Váhu se snaží držet na 45 kilogramech.
„Takže žádné mekáče a smažená jídla. Už půl kila navíc by bylo znát. Ne že by mě Martin potom neuzvedl, ale v těle by se změnilo těžiště a samotné by se mi skákalo hůř.“
Během sobotního volna si pouští v televizi dospělé krasobruslařské závody. Nebo kreslí. „Na výtvarku ve škole kvůli tréninku nechodím. Dostávám proto od paní učitelky na víkend úkoly.“
Z páru je o tolik výřečnější. Extrovertka bruslí s introvertem. „Na některé věci se musím Martina zeptat i třikrát. Pak je úspěchem, když řekne jo,“ popisuje. Případně nakonec rozhodne sama.
Do letošního podzimu oba závodili jak ve dvojicích, tak občas mezi sólisty. Ta doba je pryč. Plně se zaměřují na párovou kategorii.
Dosud poslední českou sportovní dvojicí v evropské Top 10 byli Beránková-Dlabola, pátí v roce 2004. Na ně chtějí navázat. Přestože věkem budou ještě další dva roky patřit mezi juniory, vkročí při lednovém mistrovství Evropy v Ostravě také na dospělou scénu.
„Začneme tam v podstatě zase od nuly, titul netitul,“ uvědomuje si Dušková.
S výkonem, jaký ukázali při svém juniorském světovém triumfu, by jim přesto pozice v širší evropské špičce neměla uniknout.
