Jaké jsou vaše první reakce, pocity?
Že je to pro mě to nejvyšší individuální ocenění, které můžu získat. Takové zadostiučinění za ten krásný sportovní rok 2010, velká pocta. Jediné rozporuplné pocity bych mohl mít z toho, že zrovna nejsem na mistrovství světa, kde se anketa vyhlašuje.
Není výhra o to hodnotnější? Česko nepatří mezi nejužší házenkářskou elitu, ale má krále tohoto sportu.
Co se týká třeba fanouškovské základny, házená v Česku určitě není nejsilnější. Všichni se snažíme, aby se lidi víc zajímali, abychom se dostali do širšího povědomí. Pokud tomu svým jménem a svými výkony dokážu přispět, budu jedině rád. Znovu musím zopakovat, že je to obrovsky velká pocta.
Jak moc vás hřeje, že nejde "jen" o funkcionářkou anketu? Šlo o součet hlasů fanoušků, trenérů, novinářů.
Samozřejmě je to velice milé. Ale popravdě jsem ani neměl šanci se nad tím pořádně zamyslet: zjistil jsem to hned po tréninku, když jsem viděl, kolik mám gratulací na telefonu. Najednou se s tím roztrhl pytel, vůbec se mi nešlo dovolat, telefon neustále zvonil. Určitě mi posílali hlasy lidé nejenom z Česka, děkuju úplně všem. Abych pravdu řekl, nevím, jakou váhu přesně měly hlasy fanoušků či trenérů, ale to je jedno. Tak velké ocenění se nezískává každý den, většině lidí se to podaří jen jednou za život. Budu si to užívat.
A jak to tedy oslavíte?
No, tady je super počasí, prší jako blázen a je tak jeden stupeň nad nulou. My jsme v tom strávili dvě hodiny na atletickém oválu, takže se hrozně těším domů do tepla. Užívám si to, ale ne zas tak moc, abych se z toho zbláznil, nebo zítra nešel na trénink, to vůbec.
Nevadí, že jste doma sám? Vaše manželka s malou dcerkou ještě zůstaly v Česku, zatímco vy v Kielu dřete na kondici.
Ale ne, jsem hrozně rád za moji rodinu, která si to užívá. Oni si to oslaví a jsem rád, že jsou všichni pospolu.
Na klubové a individuální úrovni už jste vyhrál vlastně vše. Co úspěch s reprezentací? Česko teď není na mistrovství světa, co je jeho maximem? Může snít i o medaili?
V tomhle případě zůstaňme realisté. Věřím tomu, že jsme s klukama schopní se jednou na nějaké vrcholné akci probojovat tak daleko, abychom hráli o 5. místo, možná i o semifinále. Třeba loni v Rakousku nám stačila ve skupině místo prohry o gól remíza s Francií a ta šance by tu byla. Takovéhle zápasy chci zažít a věřím, že v silách národního týmu to je.
Co je k tomu potřeba?
Nikdy nepojedeme na Euro přímo s tím, že budeme hrát semifinále. Ale když budeme mít obrovské štěstí, které je viklavé, můžeme odehrát takové zápasy, které nás posunou třeba na 5., 6. přičku a mohli bychom se dostat na olympijské hry. To by bylo maximum naší generace.
