Když jednou rodiče odjeli pryč, sundal je a spěchal se tajně přihlásit na box v
Mělníku. Klukovina změnila život Rudolfa Kraje: na olympiádě v Sydney získal stříbrnou slávu a loni umlčel své kritiky bronzem z mistrovství světa v Thajsku.
„Za vítězství v anketě jsem rád. Těší mě, že mi lidi fandí. Ani box bez fanoušků nejde dělat,“ svěřil se šestadvacetiletý bijec, který je oporou ústeckého SKP Sever.
Jaký byl pro vás rok 2003?
Na světovém šampionátu jsem prohrál o postup do finále jen o čtyři body, to mě mrzelo. Zase jsem si ale spravil náladu, že jsem udělal medaili. Bral jsem ji jako zadostiučinění. Zavřel jsem pusu lidem, co o Sydney mluvili jako o náhodě. Teď můžou mlít akorát do zdi.
Kdo vás shazoval?
Ti lidé vám to nikdy neřeknou do očí. Závist je a bude, učím se s ní žít. Kdybych se kvůli tomu měl vztekat, trefil by mě šlak.
|
Výsledky čtenářské ankety Nejlepší sportovec Ústecka |
|
1. Rudolf Kraj box, Ústí 1320 bodů |
Loni jste se poněkolikáté vrátil do ústeckého klubu SKP.
Už v roce 1998 jsem v Ústí boxoval, ale skončil jsem, pohádali jsme se. Před kvalifikací do Sydney jsem začal dřít a zeptal jsem se, jestli by mě nechtěli zase vyzkoušet. Udobřili jsme se. Pendloval jsem mezi Ústím a dalšími kluby. Je to otázka peněz.
Znáte už město důvěrně?
Moc jsem tam toho nenachodil. Když mi ale někdo řekne, kde si dáme sraz, trefím. Dobře znám především kino Hraničář.
Ústecký kraj je kousek od Mělníka, kde bydlíte. Máte v něm nějaké oblíbené místo?
Ani ne. Jezdím akorát do tělocvičny. Na vycházky pak už není čas, mám toho dost. Potřebuji si odpočinout. Denně najezdím spoustu kilometrů, když nejedu do Ústí, mířím do Prahy. Jsem furt v autě.
Vyhrál jste jako druhý boxer. Proč je box v Ústí tak populární?
Dřív to bývalo horší než teď. Chodívalo pár lidí na ligové zápasy, i když byly zadarmo, nyní do haly přijde i pět set diváků. V Ústí je největší základna boxu v republice, téměř všichni reprezentanti.
Vnímáte vůbec diváky při utkání?
Já ne, jen svého trenéra v ringu. Pouze občas v zápalu boje poznám známý hlas.
Čeká vás ještě kvalifikace na olympiádu do Atén. A po ní? Prý se chystáte k profesionálům?
Určitě po olympiádě k profíkům půjdu. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych musel vymyslet, co budu dělat dál. Začnu to ale urgovat, až ten čas nastane.
Co vás do profiringu láká? Především peníze?
Ranec vyděláte, až když se dostanete do špičky. Musíte mít dobrého manažera, který vás udělá. Jenže když sleduji profibox v Německu, předhazují těm nejlepším slabé boxery, kteří tam nemají co dělat. Ani v amatérském ringu by se nečapali.
A dostat se do Ameriky jako profesionál? Není to sen?
Proniknout do zámoří? Malá pravděpodobnost. Záleží na kontaktech. Kdybych vyhrál olympiádu a oni za mnou sami přišli, to by byla bomba! V Americe bude určitě po dobrých bílých boxerech velká poptávka, vždyť trůn tam drží samí černoši.
Jak to bylo s těmi rukavicemi, na které jste se jen koukal...
Ve dvanácti mi je koupili rodiče, když jsem viděl filmy Rocky a Pěsti ve tmě. Jenže pak mi box zakázali, že mě nenechají mlátit do hlavy. Když byli naši pryč, tak jsem v patnácti šel na box a doma řekl, že se už nemůžu odhlásit. Do té doby jsem vystřídal mraky sportů, od juda, basketu, fotbalu až po hokej. Babička mi doteď říká, že jsem zůstal u nejhoršího sportu, co jsem mohl. Není to ale pravda: box je sport jako každý jiný. Boxer se vyřádí na tréninku a pak nemá žádnou chuť se bít na ulici.
Máte rodinný domek, jste kutil?
V rámci možností něco zvládnu udělat. Tedy až na elektriku, i když jsem vyučený elektrikář. Celý den jsem na zahradě montoval lampy, byl jsem servaný, a když jsem je zapojil - cvak a nic. Mrknul jsem se, kde je chyba, a lítaly blesky. Zavolal jsem elektrikáře.
Co až skončíte s boxem?
Nosím v hlavě projekt, o kterém jsem ale ještě nikde neřekl. S tátou a jeho společnicí bych na Mělníku chtěl trénovat děti. Sportu se nevzdám.
