Na ochozu staré haly ve Vodově ulici postává štíhlá žena. Tmavé sportovní tričko s klubovým logem, kšiltovka, vysoké boty s podpatkem. Asi hosteska, která vypomáhá při domácích zápasech házenkářů KP Brno, pomyslí si kdekdo.
A má vlastně pravdu.
Až na to, že tahle tmavovláska je zároveň vedoucím družstva. Až na to, že se tahle dáma stará i o webové stránky. Až na to, že s hráči řeší vše od fasování házenkářského lepidla až po smlouvy.
Seznamte se, Gabriela Topinková. Manažerka šéfuje brněnskému klubu, který to letos v play-off dotáhl už do semifinále, druhou sezonu. „Práce pro sport mě vždycky lákala, proto jsem se přihlásila do výběrového řízení,“ vzpomíná.
A uspěla. „Byla jsem v podstatě házenou nepolíbená. Prostě haluz!“ směje se bývalá volejbalistka, která jako dorostenka získala s Olomoucí mistrovský titul.
Nyní i díky jejím manažerským tahům by do její sbírky mohla přibýt i házenkářská „placka“.
Klubu z Králova Pole obětovala dost. „Od rána do večera jsem na hale, o víkendech jezdím na zápasy. Bere mi to všechen volný čas,“ líčí 38letá manažerka. Házenou nakazila i kamarády. „Chodí mi pomáhat formou různých brigád,“ vysvětluje šéfka, která působí ve světě drsných chlapíků soupeřících na brankovišti trochu nepatřičně.
„Poprvé mi šéfuje žena, ale nepřijde mi to zvláštní“ Přitom ona sama není žádnou generálkou, která by rozkazovala. „Jsem spíš taková jejich máma,“ směje se Topinková. Důkaz?
Po jednom ze zápasů v základní části brněnský křídelník Boris Aspridis rozmlouval s novináři. Ruce, které měl od házenkářského lepidla, si otíral o kraťasy, až je zničil. „No, budu se muset zeptat paní Topinkové, jestli mi pořídí nové,“ prohodil 25letý Aspridis.
Pro něj i jeho parťáky je to nezvyklá role – vládne jim žena. „To se mi ještě nikdy nestalo,“ vypráví královopolský matador Michal Dostalík. „Ale nepřijde mi to nějak zvláštní,“ dodává 37letý pivot.
Že by kvůli ženské nadvládě vznikaly v brněnské kabině rozepře či nepříjemné situace, odmítá i Topinková. „Myslím, že pozitivní i negativní informace zní z úst muže i ženy stejně,“ uvažuje manažerka.
Jako správný tah brněnského vedení se ukázalo angažování ruského kouče Andreje Titkova před sezonou. „Ten tvoří hráčský kádr, hledá posily. Já mu jen řeknu, jestli máme na ně peníze,“ směje se Topinková. „Jinak má trenér zodpovědnost za výsledky,“ dodává vážněji.
Gabriela Topinková
Sama Topinková do řemesla hráčům ani trenérovi nefušuje. „Nejsem házenkářka. Nemůžu s kluky fundovaně rozebírat věci okolo hry a zápasu, na to nemám,“ přiznává. „Spíš se beru jako holka, a pokud má někdo nějaký problém, můžu s nimi řešit i osobní věci,“ nastiňuje Topinková.
„Ona nám to vždycky rozřeší a rozklíčuje. Hlavně lidsky nám moc pomáhá,“ kýve hlavou Dostalík. „To tam určitě napište,“ rozchechtá se.
I z toho je cítit, že z Králova Pole před zítřejší úvodní semifinálovou bitvou s Lovosicemi sálá pohoda. „Bereme jen 2:0“ Brňané, kteří obsadili v základní části páté místo, v 10.35 před kamerami ČT sport přivítají celek, jenž skončil pouze o bod za nimi. „Svědčí to o vyrovnanosti soutěže. Máme ale šanci na finále,“ vzkazuje Dostalík. „Nervózní nějak extra nejsme.“
Ani nemá proč. Se spoluhráči totiž suverénně prosvištěl čtvrtfinálovými boji – Hranice vyřídili Jihomoravané 3:0 na utkání. Finálové základy mohou postavit Brňané už po víkendovém dvojzápase. „Stav 1:1 nechceme. Hrajeme doma, bereme jedině 2:0,“ burcuje zkušený pivot. „I když v play-off domácí prostředí zatím nehrálo takovou roli,“ přemítá.
Chtějí-li borci z města pod Špilberkem příští víkend na sever Čech vyrážet s vidinou mečbolu, musí zbrzdit lovosického reprezentanta Jiřího Motla. „Snad všechno zvládneme,“ hlásí Topinková. „Už kvůli dřině, co mají kluci za sebou, jim i trenérovi postup hrozně přeju.“
