Zatímco muži totálně selhali, vyškovská talentovaná závodnice navázala na výkony své předchůdkyně ze 70. let Ivy Zajíčkové a na kodaňském oválu získala dvě medaile.
Nejprve si dojela pro druhé místo v bodovacím závodu a v nové disciplíně v programu
mistrovství scratchi vybojovala zlato. Před ní se naposledy z titulu mistrů světa těšilo družstvo stíhačů v roce 1986.
Vůbec se naopak nedařilo dlouholeté domácí jedničce Pavlu Buráňovi. V oblíbeném keirinu, v němž v roce 2000 získal bronz a předloni skončil čtvrtý, nepostoupil do semifinále a neprošel ani kvalifikačním sítem ve sprintu.
S formou se překvapivě minuli také Francouzi. Dlouholetí suveréni připravili svým příznivcům malý šok, když vybojovali pouhé čtyři medaile (1-2-1) a v hodnocení národů obsadili čtvrtou příčku. V olympijském sprintu, kde pět let neprohráli, se dokonce vůbec nedostali na stupně vítězů. Nad síly stálic Arnauda Tournanta a Floriana Rousseaua byli tentokrát jak Australané (4-5-4), tak Britové (3-1-1).
O obě zlaté medaile třetího Běloruska se zasloužila Natalija Cylinská. Dvojnásobný medailový příspěvek Kozlíkové rozšířil výčet českých a československých medailí, jejichž nejhodnotnější část spadá do 70. a 80. let, na číslo 45 (15-11-19). První cenný kov v historii přivezl z MS Rudolf Vejtruba, druhý nejrychlejší sprinter na šampionátu v Berlíně v roce 1901.
Nejslavnější léta domácích dráhařů odstartoval Jiří Daler. Díky prvenství ve stíhacím závodu na olympijských hrách v Tokiu 1964 se stal premiérovým československým olympijským vítězem v cyklistice a později přidal v této disciplíně také medaile ze
světového šampionátu - v témže roce bronz a za tři roky stříbro. Další bronzový kov bral ze soutěže družstev (1965).
Další desetiletí přineslo tehdejšímu Československu doslova medailové žně. Mezi jednotlivci vynikl především olympijský vítěz z Montrealu 1976 Anton Tkáč, dvojnásobný mistr světa ve sprintu a jednou třetí v pevném kilometru. Na velodromech kroužil rovněž výborný tandem Vladimír Vačkář, Miroslav Vymazal - čtyřikrát zlatý, jednou druhý a jednou třetí. Šest medailí nasbírala i sprinterka Zajíčková (0-2-4).
V 80. letech si nejlépe vedly tandemy a družstva stíhačů. Stíhači triumfovali v roce 1986 (Trčka, Černý, Buchta, Soukup), tandemům v letech 1980-82 vévodili Ivan Kučírek a Pavel Martínek. Následovníky našli ve Vítězslavu Vobořilovi a Romanu Řehounkovi, dvojnásobných mistrech světa z let 1985 a 1986.
Na nejvyšší stupeň vystoupil i Igor Sláma v bodovacím závodu v roce 1979, poslední zlatý individuální úspěch v soutěži mužů si ve stejné disciplíně připsal Martin Penc. Mistrem světa se stal v roce 1985, o čtyři roky později, již mezi profesionály, vybojoval bronz.
V 90. letech zasáhl tuzemskou dráhovou cyklistiku výrazný ústup ze slávy. Po sloučení závodů amatérů s profesionály (1993) se světovou elitou se ctí soupeřil dlouhou dobu pouze Buráň a byl to právě on, kdo před třemi roky jako první přerušil sedmiletý medailový půst.
Dějištěm prvního oficiálního MS v dráhové cyklistice bylo v září 1893 americké Chicago. Ve sprintu tehdy vyhrál domácí jezdec August Arthur Zimmerman. K největším postavám historie patří například Daniel Morelon z Francie, který v letech 1966-75 vyhrál sedmkrát ve sprintu a jednou v tandemech, nebo jeho kolega Koiči
Nakano. Japonský sprinter zářil mezi profesionály a v královské disciplíně vládl nepřetržitě deset let (1977-86).
Česká sbírka z cyklistického MS na dráze čítá patnáct titulů
Zlato (15):
1973 (San Sebastian): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy),
1974 (Montreal): Anton Tkáč (sprint),
1974 (Montreal): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy)
1977 (San Cristobal): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy),
1978 (Mnichov): Anton Tkáč (sprint),
1978 (Mnichov): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy),
1979 (Amsterdam): Igor Sláma (bodovací závod),
1980 (Besancon): Ivan Kučírek, Pavel Martínek (tandemy),
1981 (Brno): Ivan Kučírek, Pavel Martínek (tandemy),
1982 (Leicester): Ivan Kučírek, Pavel Martínek (tandemy),
1985 (Bassano del Grappa): Martin Penc (bodovací závod),
1985 (Bassano del Grappa): Vítězslav Vobořil, Roman Řehounek (tandemy),
1986 (Colorado Springs): Vítězslav Vobořil, Roman Řehounek (tandemy),
1986 (Colorado Springs): Pavel Soukup, Svatopluk Buchta, Theodor Černý, Aleš Trčka (stíhací závod družstev),
2002 (Kodaň): Lada Kozlíková (scratch).
Stříbro (11):
1901 (Berlín): Rudolf Vejtruba (sprint),
1966 (Frankfurt nad Mohanem): Jiří Daler (stíhací závod),
1973 (San Sebastian): Iva Zajíčková (sprint),
1975 (Lutych): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy),
1975 (Lutych): Iva Zajíčková (sprint),
1976 (Lecce): Ivan Kučírek, Miloš Jelínek (tandemy),
1983 (Curych): Ivan Kučírek, Pavel Martínek (tandemy),
1989 (Lyon): Jiří Illek, Lubomír Hargaš (tandemy),
1991 (Stuttgart): Lubomír Hargaš, Pavel Buráň (tandemy),
1992 (Valencie): Lubomír Hargaš, Pavel Buráň (tandemy),
2002 (Kodaň): Lada Kozlíková (bodovací závod).
Bronz (19):
1964 (Paříž): Jiří Daler (stíhací závod),
1965 (San Sebastian): Jiří Daler, Miloš Jelínek, Milan Puzrla, František Řezáč (stíhací závod družstev),
1967 (Amsterdam): Jiří Daler (stíhací závod),
1970 (Leicester): Anton Tkáč (kilometr s pevným startem),
1971 (Varese): Ivan Kučírek (sprint),
1971 (Varese): Iva Zajíčková (sprint),
1974 (Montreal): Petr Kocek, Zdeněk Dohnal, Michal Klasa, Jaromír Doležal, Milan Puzrla (stíhací závod družstev),
1976 (Lecce): Iva Zajíčková (sprint),
1977 (San Cristobal): Iva Zajíčková (sprint),
1978 (Mnichov): Iva Zajíčková (sprint),
1979 (Amsterdam): Vladimír Vačkář, Miloslav Vymazal (tandemy),
1981 (Brno): Martin Penc, Jiří Pokorný, František Raboň, Aleš Trčka (stíhací závod družstev),
1983 (Curych): Aleš Trčka, Pavel Soukup, Robert Štěrba, František Raboň (stíhací závod družstev),
1987 (Vídeň): Vítězslav Vobořil, Lubomír Hargaš (tandemy),
1987 (Vídeň): Svatopluk Buchta, Pavel Soukup, Miroslav Kundera, Miroslav Junec (stíhací závod družstev),
1988 (Gent): Jiří Illek, Lubomír Hargaš (tandemy),
1989 (Lyon): Martin Penc (bodovací závod profesionálů),
1993 (Hamar): Lubomír Hargaš, Arnošt Drcmánek (tandemy),
2000 (Manchester): Pavel Buráň (keirin).
