Hranice 17,20 metru jí zatím uniká o pouhých 16 centimetrů. Nechtěně tak napodobila Jana Železného, kterému o stejně malý kousek utekla zlatá medaile na olympiádě v Soulu.
"Jsem na sebe naštvaná, chybí takový kousek. Přitom stoprocentně vím, že je to v mých silách," říká osmadvacetiletá atletka pardubické Hvězdy.
Jano, nepřipomíná vám vaše současná snaha o překonání limitu loňský rok a marné úsilí a olympiádu v Pekingu?
Tak trochu ano. Je to v podstatě ta samá situace, i teď věřím, že to musí vyjít.
Když se sejdou všechny příznivé okolnosti, kolik je ve vašich silách?
To nikdo neví. Jsem přesvědčená, že to bude kolem sedmnácti a půl metru, to bych mohla překonat třeba teď. Jen tomu pořád něco málo chybí.
Že by to byl klid?
Přesně. Vnímám ten velký tlak a jsem z toho trochu ve stresu, protože mi zbývají poslední dvě šance. Klid mi chybí.
Jste z toho frustrovaná?
Spíš naštvaná sama na sebe, když vím, že je to v mých silách.
Budete mít vůbec radost, když obhájíte titul, ale limit uteče?
Radost tam je vždycky, i když už to není tak emotivní jako v začátcích. Teď se s mým titulem počítá spíš automaticky. Ale já vám řeknu co mi nejvíc chybí - srovnatelné soupeřky, se kterými by rostly i moje výkony. Tady je nemám.
Loni jste se potýkala s dlouhodobou bolestí zad. Problémy už jsou definitivně pryč?
Občas se to ozve, skoro každý týden kvůli tomu jezdím na terapie, které mi opravdu pomáhají. Ta bolest už mě nelimituje.
Halová sezona je velmi krátká. Už máte plány na léto?
Vrcholem bude mistrovství světa v Berlíně, tam bych nechtěla chybět. Já vím, že i limit 17,40 je v mých silách.
