O víkendu v Táboře získala Jana Kárníková z Hvězdy SKP Pardubice již svůj jedenáctý titul mistryně ČR ve vrhu koulí pod otevřeným nebem. Společně s těmi halovými jich má mezi dospělými dohromady jedenadvacet a na domácích mítincích marně vyhlíží přemožitelku. Není divu, když říká: "Je nádhera vyhrát tolik titulů za sebou, ale pro mě jsou nejdůležitější evropské a světové šampionáty."
Na mistrovství republiky jste nejbližší soupeřku, oddílovou kolegyni Kristýnu Kroužkovou, porazila o celé dva metry. To je docela "one woman show" - kdy naposled jste zvítězila s takovým náskokem?
Stává se to často, česká ženská koule je v těchhle letech hodně dole. Loni se na šampionátu objevila jedna holčina, která se mi přiblížila (ve Vyškově 2012 hodila Markéta Červenková z TJ Slavoj Stará Boleslav o půl metru méně než Kárníková, pozn. red.), ale slyšela jsem, že už nezávodí. To, že za mnou skončila druhá Kristýna, je pěkné. Hodila na úrovni svého osobáku. Ale není tu nikdo, kdo by se mi postavil jako vážný konkurent.
Kolikátý finálový pokus byl tím nejdelším?
Čtvrtý. Pro mě to byl trochu smolný závod; byla jsem možná až moc přemotivovaná, chtěla jsem hned tím prvním hodit dvacet metrů. Takhle jsem začala na 15,30 a pak jsem se postupně zvedala. Až závěrečné tři pokusy byly povedené, ten úvod mě vyvedl z míry.
Někdo sice říká, že vyhrávání nikdy neomrzí, ale není pro vás přece jen obtížné se na podobné akce motivovat?
Já se snažím posunout někam dál, když vyjedu třeba na závody do Německa, jsou tam koulařky schopné házet i devatenáct metrů, jako třeba Cristina Schwanitzová. Je nádhera vyhrát jedenáctý domácí titul za sebou, ale pro mě jsou nejdůležitější evropské a světové šampionáty. To mě žene dopředu. Na srpnové mistrovství světa v Moskvě je limit 17,20, když se zadaří, mohla bych se tam kvalifikovat.
Jana KárníkováNejlepší česká koulařka tohoto tisíciletí. Mezi ženami dokázala ve své hlavní disciplíně získat jedenáct mistrovských titulů venku a deset v hale, naposledy se radovala minulý víkend v Táboře, kde zvítězila výkonem 16,65 metru. Její osobní rekord má však výrazně lepší hodnotu: 17,30. Kárníková pochází ze sportovní rodiny, narodila se 14. února 1981 ve Vlašimi, kde pod dohledem matky s atletikou začínala. Závodí za Hvězdu SKP Pardubice, kde má na starosti rovněž PR a marketing. Jejími trenéry jsou Pavel Studnička a Remigius Machura. |
Teď jste však dvakrát za sebou hodila na závodech 16,65 metru. Je reálné se v krátké době o tolik zlepšit?
Je to v mých silách. Udělala jsem úpravy v technice, je to teprve nějakých deset dní, co jsem to změnila. Určitě chci letos pravidelně házet přes sedmnáct metrů.
Co přesně jste začala dělat jinak?
Mám trochu jiný nájezd do sunu (pohyb koulaře před samotným vrhem, pozn. red.) a jiné postavení ramen. Jsou to drobnosti, kterých si laik třeba ani nevšimne.
Házela už jste někdy v Moskvě?
Ještě ne.
A nemáte obavy, jak tam o vás případně bude postaráno?
Mě to neděsí. Je to hlavní město, věřím, že všechno bude v pohodě.
Kde byste se chtěla stihnout kvalifikovat?
Ve čtvrtek odlétám na mistrovství Evropy družstev do irského Dublinu, za další týden je Zlatá tretra v Ostravě a 30. června Pražské memoriály na Slavii. K tomu budou tři nebo čtyři příležitosti ještě v červenci. Letos to vyšlo, závodů je dost, i těch, kde se to dá splnit. Kouli zařadili na mnoha mítincích.
Jak byste chtěla teď v Dublinu dopadnout?
Za každý stát tam v dané disciplíně soutěží jen jeden zástupce, takže když má nějaký stát třeba tři nebo čtyři dobré koulařky, přichází o výhodu. Nedokážu to odhadnout, protože ještě neznám startovku.
Se zdravím žádné patálie nemáte? Předloni vás trápila záda, loni vám do sezony zasáhl zánět průdušek...
O Vánocích jsem sice brala antibiotika, ale pak jsem přešla na jiné vitamíny a zdraví slouží. Musím to zaťukat, letošní sezona je bez zranění a bez nemocí. Snad to vydrží ještě dva měsíce, aby mi vyšla ta Moskva.
