Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Staňkův smutek: Být čtvrtý není zlé, ale bolí to. Vím, na co jsem měl

Český koulař Tomáš Staněk. | foto: Reuters

7 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - V tom povzdechu bylo všechno: „Pět centimetrů, to je nic.“ V běžném životě titěrná vzdálenost však koulaře Tomáše Staňka stála medaili z mistrovství světa, tak málo jej dělilo od bronzu. „Kdybych aspoň jednou dostal kouli na prsty, určitě bych medaili měl. Bohužel se to nestalo,“ smutnil.

Být ve své činnosti čtvrtý na celé planetě, to je pro většinu smrtelníků těžko dosažitelná meta. Český silák Staněk to zvládl – ale spokojený na Olympijském stadionu v Londýně nebyl. Jak by také ano.

Fotogalerie

„Čtvrté místo na světě, to zase tak špatné není. Ale sám vím, na co jsem měl. A trenér to ví taky,“ soukal ze sebe koulař. „Bolí to. Zvlášť když neprodáte, na co máte.“

Co tedy scházelo?
Malé nuance. Možná stačilo zaklonit hlavu, a bylo by to tam. Takové technické nedokonalosti – a co to udělá.

Jak dlouho vás to bude štvát?
Postupem času to snad nějak strávím. Úspěch je to pro mě neskutečný, pokud si dobře vzpomínám, snad žádný Čech nehodil na velké akci takhle daleko. Dřív jsem většinou nepostoupil z kvalifikace, i když jsem na to měl. Aspoň mám to čtvrté místo. Je to určitě motivace do další práce, abych házel stabilněji.

Myslel jste zvlášť v závěru na oněch chybějících pět centimetrů?
Ne ne. Spíš jsem se soustředil na to, co mám udělat. A samozřejmě jsem věděl, že se na takovéto metry nemůžu v kruhu flákat. Musel jsem to rozjíždět, bohužel možná až moc rychle. Pak jsem kouli nepředběhl, nenajela mi na prsty. Kvůli tomu jsem se netrefil.

S náčiním se vyskytly problémy, že?
Byla to taková alchymie. Házíte s úplně novými koulemi; jedinou svojí měl Joe Kovacs, kterou jsem si od druhých pokusů bral. Nanesl jsem si magnézko na krk i na kouli, ale uklouzla mi. Pak jsem si magnézko nedával a doufal, že neuklouzne. Je na prd, když to takhle zkoumáte, ale to je velká akce, na to si musím zvyknout. Moje chyba, že jsem se netrefil.

Na medaili stačilo méně, než by ukazovala tabulka nejlepších koulařských výkonů roku...
Soutěž to byla kvalitní. Čekalo se samozřejmě víc, ale je třeba si uvědomit, že holt se pokaždé nehází tak daleko. Dneska nebyly úplně podmínky, teplo je pro atlety lepší, byla docela zima. Možná i tím to bylo.

Jak teď ze sebe smutek setřepat?
Nevím. Půjdu za odměnu na dopingovku, takže si tu asi počkám (hořký úsměv). Zítra si dám určitě volno, abych se trošku vzpamatoval, pak tu budu trénovat. Mám v plánu Varšavu, pak je Diamantová liga, důležitých závodů bude dost. Bolí to hodně a asi i nějaký čas bolet bude, ale musí se jet dál.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze