Ještě nikdy netrpěl, jako v neděli v Kuusamo. Poprvé v kariéře ho srazili konkurenti na startu, prvně bolestivě spadl, poznával, jak se jede z posledního místa. "Do první začátky po startu jsem najel tradičně rychle, dělal si loktem místo, a někdo z Finů mě sundal," popisuje bez váhání první ránu při nedělní kombinaci.
Pořadatelé nachystali trať, která podle českého reprezentanta neodpovídala předpisům. "Stát se něco podobného v Novém Městě, tak se tam svěťák prostě několik dalších let neuskuteční. Na trať vyjelo šedesát lidí a hned po sto metrech následovala ostrá zatáčka do pravého úhlu. To víte, že tam popadala spousta lidí. Já se snažil dostat z třetí startovní lajny do druhé, do mely jsem zapadl rovněž já."
Rychle se sebral a vzal rezervní hůlku z týmu německého národního mužstva, která však byla kratší. Originální mu měli podat týmoví pracovníci ze servisu přibližně na druhém kilometru. "Starou jsem odhodil a soustředil se na převzetí nové, která by vyhovovala. Jinak jsem pokračovat nemohl. Hodně jsem se na převzetí soustředil, avšak v nepříjemném esíčku jsem se neudržel a na zledovatělé trati upadl. V rychlosti šedesát kilometrů za hodinu. Rána, jak když vyskočíte z rozjetého auta. Něco podobného se mi ještě nestalo. Hrůza."
Vstávat z promrzlé země se mu nechtělo, pád byl bolestivý. Pochroumal si kotník, špičkou lyže si hodně poškrábal hrudník a než se postavil na nohy a zjistil, že si nic nezlomil, ostatní odjeli. "Nikdy jsem závod nevzdal a jsem rád, že se tím můžu chlubit i teď. Vždyť to je nejjednodušší věc, jakou můžete udělat. Občas jsem někoho dojel na dvacet metrů a on to zabalil. Kdyby to udělal každý, kdo zrovna není na bodovaném umístění, dojelo by třicet lidí. Každý závod končí v cíli. Navíc potřebuji najezdit kilometry, které mi pomohou dostat se do formy."
Koukal si získal velké jméno, když vyhrál královskou padesátku na mistrovství světa ve Val di Fiemme. Na začátku října na životní úspěch navázal na břehu řeky Rýna, kde vybojoval druhé místo v úvodním dílu Světového poháru. "Titul mi vynesl dlouhodobý tréninkový plán, v němž se počítá s nárustem výkonnosti od prosince do února. Když se však dostavil nečekaný úspěch bez speciální přípravy v Düsseldorfu, podlehl jsem vidině získat žlutý trikot pro vedoucího závodníka Světového poháru a přípravu jsme předělali," vybavuje si zlomový okamžik.
Třebaže pracoval na objemu, zásadně navýšil ve svých dávkách i na intenzitě. "A došlo k přetrénování. Ty další tréninky mě srazily. Vina padá na mojí i trenérovu hlavu. Neměli jsme podlehnout kvalitním výsledkům a euforii po kontrolních závodech ve Švédsku, kde nám všechno vycházelo úplně fantasticky."
Světový pohár se po tradiční düsseldorfské předehře naplno rozjel před týdnem v norském Beitostölenu. Ani tam se Koukalovi nedařilo, dojel až na 51. místě. "Nepodíval jsem se na teploměr, svítilo sluníčko a připadalo mi, že je příjemné počasí. Jenže po kilometrovém sjezdu k jezeru jsem promrzl a až do cíle jsem se nezahřál. Ovšem až později jsme zjistili, že podcenění oblečení bylo pouze jedním z důvodů nepovedeného závodu," krčí rameny a pokračuje v pondělní autogramiádě.
Třebaže se od mistra světa čeká více, on sám panice z posledních výsledků nepropadá. "Potíže s psychikou nemám. Zatím mi ještě nikdo nevpálil, že jezdím až padesátý. Nenadělám nic. Snažím se do formy dostat, ale ona nepřijde na objednávku. Až se bude vracet, poznám to z výkonů v přípravě. Musím říct, že se mi přes hrozné potíže ve Finsku neběželo vyloženě špatně. V pátečním klání jsem měl ztrátu minutu a půl, kdybych si vzal pohodlnější lyže, byl by výsledek ještě lepší. Při komplikacích se nejednalo o nejhorší čas."
Běžci se připravují na další pohár v italském lyžařském středisku Toblach. "Rád bych zajel do patnáctého místa. Pokud skončím opět bez bodů, uděláme změny v přípravě. Některé závody asi vynechám a budu se soustředit až na první vrchol sezony, pohár v Novém Městě. Chtěl jsem se doma do čtvrtečního odjezdu připravovat, udělat si na lehčím profilu udržovací trénink, ale nejsou podmínky. Domů se za poslední měsíce dostanu na pár dní," konstatuje pohublý Koukal, na jehož nízké váze se podepsala severská strava. "Teď si dám borůvkové knedlíky, steak, pořádný kus masa."
Společně s horolezcem Radkem Jarošem chce na přelomu dubna a května zdolat bez kyslíku 8201 metrů vysoký vrchol Čo Oju v Himálaji. "Zatím jsem byl nejvýše nad šesti tisíci. Expedici budeme teď připravovat. Možná i to mi pomůže k návratu formy," říká mistr světa. "V horolezecké partě nikoho nezajímá, jestli je někdo mistr světa, nebo ne. Myslím si, že je to dobrá příprava. Třeba bývalý slavný norský běžec Vegard Ulvang měl vždy po výstupu v nadcházející sezoně úspěchy," dodává s úsměvem na znamení, že by mu případná podobnost osudu nevadila.
