"Za to ocenění jsem rád, hlavně od fanoušků si toho strašně moc vážím," říká 18letý skokan z Lomnice nad Popelkou.
Co vám dal rok 2007?
Hlavně spoustu zkušeností, které člověk získá jedině tak, že objede závody. Taky jsem se malinko otrkal, ale aby člověk mezi nejlepší skokany úplně zapadl, musí být rok dva v elitní špičce, a já jsem zatím jen v té širší. Ale když to srovnám s minulým rokem, je to velký krok dopředu.
Kdy vás poprvé napadlo, že můžete porážet i ty nejlepší?
Asi až na Nový rok na Turné čtyř můstků v Garmisch-Partenkirchenu, kde jsem skončil čtvrtý. Jenže teď je důležité na to navázat a nespadnout dolů, ale pracovat dál na věcech, ve kterých mám nedostatky.
Které to jsou?
Hlavně psychika a letová fáze.
Máte za sebou lety v Harrachově, na které jste se velice těšil. Jak jste si je užil?
Nevěřil jsem, že mezi velkým můstkem a mamutem bude takový rozdíl. Na Harrachov ale nemám moc dobré vzpomínky. Jsem rád, že jsem si poprvé zalítal, ale bohužel nepřálo počasí. Každý měl jiné podmínky, chvíli sněžilo, chvíli pršelo a pak zase foukalo. Neměl jsem moc povedené skoky, ale dvacáté místo na prvních letech, to není zas tak špatné.
Co jste říkal divácké kulise?
Malinko mě zklamali čeští fanoušci. Když jel Polák, tak hlediště hučelo, když jel Čech, už to tak silné nebylo, a přitom jsme byli doma.
Čím to je, že skoky u nás fanoušky tolik netáhnou?
Není mezi námi někdo jako Jakub Janda před dvěma lety, který vyhrával a naladil lidi. Vstupenky taky nebyly moc levné, takže se ani moc nedivím, počasí taky nevyšlo.
Na svých internetových stránkách máte obdivné komentáře fanynek. Uhánějí vás hodně?
Je fakt, že teď o mě mají větší zájem. Ale já mám svoji přítelkyni, s tou jsem spokojený a nikoho dalšího bych asi nechtěl.
Teď vás čekají závody v polském Zakopaném. Jak se těšíte?
Moc. Je tam nejlepší atmosféra, co jsem kdy zažil, ani na Turné čtyř můstků taková není. V Harrachově jsem se bavil s Adamem Malyszem a ten říkal, že v Zakopaném mají problémy se sněhem. Ale Poláci jsou takoví fanatici do skoků, že závody uspořádají za každou cenu.
|
"Má jasnou cestu, sláva mu hlavu nezamotá" Romana jsem si všiml někdy před čtyřmi lety, když vyhrál mistrovství republiky ve skoku i v severské kombinaci. Ale musím říct, že ve své generaci tehdy nebyl sám, kdo měl talent. Velice nadějný byl třeba Jiří Mazoch, ale záleží na tom, jak se pracuje dál. Od těch dob Roman hodně výkonnostně vyrostl a taky se otrkal. Zrovna minulý týden jsem ho obdivoval, jak nádherně mluví s novináři. Ale má vynikajícího učitele, Jakuba Jandu. Víte, že když před dvěma lety vyhrál Světový pohár, tak vzal Romana – tehdy zelenáče – s sebou na tiskovou konferenci? Jestli Romanovi nestoupne sláva do hlavy? Tak toho se u něj nebojím. Máme danou jasnou cestu a víme, že přílišná sláva by ho akorát srazila k zemi. Příští rok nás čeká mistrovství světa v Liberci a v roce 2010 olympiáda ve Vancouveru. To jsou akce, na kterých by Roman chtěl uspět co nejlíp. Mít kolem sebe tým lidí, to je pro skokana základ všeho úspěchu. Já se mu snažím pomoci nejen s tréninkem, ale taky s různým papírováním a se školou. Ti kluci to mají ohromně těžké, mají vlastně dvě práce a obě se nedají dělat skvěle. Škola je až na druhém místě. Jeho největší předností je nesmírná píle a ctižádostivost. Roman neodflákne žádný trénink. Reprezentační kouč Schallert píše plány, přeposílá nám je amy podle nich pracujeme a ještě si přidáváme něco navíc. Všechno má svůj čas. Roman má ještě rezervy v letu, v uvolněnosti a dělá jednu chybku na hraně. Ale je v růstu a nemůžeme chtít všechno najednou. Když se vrátíme do roku 2005, tak byl v žebříčku ve své kategorii šestý. A kde je dnes? Udělal obrovský skok. Věřím, že se Roman brzy dočká stupňů vítězů, moc mu to přeju. L Luboš Plecháč, Koudelkův trenér a manažer |
