Na středním můstku, který měl jeho energickému odrazu možná sedět víc, doletěl Koudelka pro čtvrté místo. A přestože byl zprvu smutný, o jaký kousíček mu medaile utekla, hned zase vyhlašoval: „Já se nevzdávám, jsem bojovník.“
Uteklo však jen pár dnů a muž plný elánu a odhodlání se změnil. A ani terapie na dálku od psycholožky Sládečkové se nezdá efektivní. Už jste setřásl zklamání z malého můstku? Věříte, že by to ve čtvrtek na velkém mohlo být lepší? ptali se Koudelky.
On jen pokrčil rameny a pronesl: „Jsou tu jiní favorité, kteří jsou na tom o dost líp než já. Na malém můstku šance byla, na tom velkém bych řekl, že do top šestky by to bylo výborné.“
A pak ještě dodal: „Ale tréninky tomu zatím nenasvědčují.“ Přitom ve své zatím životní sezoně Koudelka na velkém můstku vyhrál čtyři závody Světového poháru a ve čtyřech dalších stál na stupních vítězů.
Neděli po prvním startu na šampionátu měl Koudelka úplně volnou. „Jen jsem ležel a koukal do notebooku.“ V pondělí absolvoval těžký trénink s činkami a i další den cítil bolest nohou, která se pak odrážela na parametrech prvních skoků z velkého můstku. „Bylo to ospalé,“ uznal.
Byť je trénink příležitostí osahat můstek, ozkoušet různé vychytávky a metry až tolik o skutečné formě nenapovídají, pohled do výsledků naznačil, kdo budou největší favorité. Kraft, Prevc, Freund, Kasai...
A tři Koudelkovy skoky potvrdily jeho nejistotu. Ten první byl třináctý nejdelší, druhým „uletěl“ do šesté desítky, možná jen poslední pokus, byť ne nejdelší, ho mohl potěšit - byl s ním osmý.
„Věřím, že budu skákat líp a líp, ale konkurenci nezastavím. Je možné, že udělám dva výborné skoky a budu desátý,“ naznačoval pak. „Tak to holt je a já radši počítám s touhle variantou. Ale všechno je otevřené.“
