Oblíbila si herce Johnnyho Deppa a skupinu Red Hot Chili Peppers. Má ráda zeměpis i kreslení. Hovoří pěti jazyky. Výborně lyžuje. Ale úplně nejradši bruslí.
"Když mám přece jen špatný den, podívám se na Tomáše, jak se pořád směje. Hned je mi potom líp," povídá dvojnásobná evropská šampionka.
Je milá, usměvavá, ochotná. "Prostě báječná holka," říká o ní Vlasta Kopřivová, trenérka Tomáše Vernera.
Na krasobruslařské základně v německém Oberstdorfu se Kostnerová s Vernerem společně připravují. Oběma jim to jde k duhu.
Povězte, Carolino: Jaký je Tomáš?
Do všeho tak nadšený. Motivujeme na ledu jeden druhého. A po tréninku někdy řeknu naší skupině: Pojďte ke mně domů, pustíme si film.
Také jim vaříte?
Jo. Dělám pizzu. Snažím se. Posedíme a máme hezký večer.
Tomáš vyprávěl, že když na tréninku předvedete náročnou trojkombinaci, hned se snaží skočit ještě těžší.
Protože je chlap. To je celý on. Ale stejně mám ráda, když mu můžu říct: Dneska jsem lepší než ty.
A jste?
Občas. Třeba když počítáme rotace, kolik jich za trénink uděláme.
Učíte se od něj čtverný skok?
Zatím ne. Učím se od Tomáše být pozitivní. On je pozitivní v jakékoli situaci. A taky nesmírně pracovitý. Obdivuju ho. Není pro něj jednoduché být pryč od své rodiny a přátel, přijet sem a těžce dřít...
... to je pro vás přece stejné, ne?
Ano. Ale pomalu se z Oberstdorfu stává můj druhý domov. Letos jsem mohla poprvé volit i starostu. Jsem tu delší dobu, chodila jsem tady i do školy.
Tehdy jste bydlela v internátu nad halou, na malém pokojíku.
Celých šest let. Teď mám vlastní byt, paráda! Konečně mám svůj prostor, kde můžu dělat cokoliv. I tu pizzu. A když za mnou přijedou rodiče, nemusí bydlet na hotelu.
Zároveň studujete univerzitu v Turíně. Jak to stíháte?
Dojíždím na zkoušky. Odložila jsem si je z února na květen, abych se mohla připravit namistrovství světa. Chodím na obor umění a historie umění. Je to zajímavé, ale musíte přečíst spoustu knížek.
Tomáš sní o studiu psychologie. Nedělá vám někdy psychologa?
Nezkoušel to. Jen se ho občas ptám na jeho studia. Pak se zase smějeme. Protože v zimě mi vždycky říká: Moje studia? Nemám ponětí.
Doma, ve vašem rodném Ortisei, máte svoji sochu. Tak mladá a už jste vytesaná.
Můj strýc je totiž sochař. Když jsem získala první světovou medaili, udělal mou sochu v nadživotní velikosti. A teď další, která je velká jako já.
Kde stojí? Na náměstí?
V jeho ateliéru. Jen když přijíždím domů, vystaví je před dům. Jsou dřevěné, za deště by se zničily. Radši je schovává.
Vidíte, v tom jste lepší než Tomáš. Jeho socha ještě nikde není.
No jo, jenže Praha je trochu jiné místo než moje Ortisei, kde žijou čtyři tisíce lidí a každý zná každého.
Byla jste už v Praze?
Ještě ne. Tomáš mi pořád říká: Musíš přijet. Najdu si čas, slibuju.
Až budete mistryní světa?
To by bylo hezké. My oba mistry světa... Byl by to důkaz, že jsme správná skupina lidí, i s mým koučem, paní Kopřivovou a dalšími.
Krásně vám jde "ř".
(rozesměje se) Já se jen snažím.
Znáte nějaká česká slova?
Jenom: Jak se máš?
Můžete vyhrát mistrovství světa už letos?
Těžká věc. Japonky i další zámořské krasobruslařky skáčou už čtverné skoky a trojitý axel. Když se mi to povede, splní se mi největší sportovní sen. Ale i bez toho zlata budu šťastná.
Vypadáte šťastně i při tréninku.
Taky jsem. Vážně. Mám moc hezký život.
Přitom jste kdysi chtěla být hokejistkou, ne krasobruslařkou.
Protože můj táta hrál hokej, dokonce za Itálii na olympiádě v Sarajevu. Teď koučuje reprezentaci juniorů. Ale tehdy mi hokej zakázal. Říkal: Není to sport pro holky. Jestli chceš bruslit, budeš krasobruslit. Poslechla jsem ho. A bylo to správné rozhodnutí.
|
Carolina Kostnerová |
