O návratu k tenisu začal uvažovat někdy před měsícem. Do té doby si užíval. Ke dvěma dcerám se mu v červenci narodil první syn. Hrál golf. Bavil se. V posledních deseti dnech ovšem začal trénovat a také upravil životosprávu. "Všechno mi říká, abych to nezkoušel, ale tenis jsem začal mít znova rád," tvrdí úderový virtuos, kterého rozhýbal příklad oštěpaře Železného. "Když Honza získal v Sydney třetí olympijské zlato, vzpomněl jsem si, v jakém stavu jsem ho viděl dva dny po operaci ramene," popisuje Korda jiné motivy ke svému návratu.
Bývalá světová dvojka smí po ročním trestu za doping, jehož užití popírá, nanovo hrát turnaje od letošního 1. září. "S aférou tenhle můj pokus nemá nic společného," dodává Korda. "Nepotřebuju už nikomu nic dokazovat." Tenis nezapomněl. Levačkou švihá pořád skvěle.
Trénuje s různými sparringpartnery a jednou týdně i s bývalým koučem Tomášem Peterou. Přiznává, že mu chybí někdejší kondiční trenér Marek Všetíček, který má už jinou práci. "Ještě před týdnem to byla se mnou katastrofa, ale lepším se. Šestnáct měsíců jsem nesportoval. Jestli jsem stál na kurtě osmkrát, bylo to moc," uvažuje Korda. "Turnaj je v šibeničním termínu na to, abych se dobře připravil. Těžko říct, jak na tom vůbec budu."
Svaly mu ochably, ale vyšetření ukázalo, že tělo má stále v pořádku. "Trénuju dopoledne, odpoledne se věnuju rodině a svým záležitostem," vypráví Korda. "Žena asi není moc nadšená, ale stoprocentně mě podporuje. Ví, co pro mě tenis znamenal." Má Korda zapotřebí zápolit v prvním kole s dvacetiletým klukem, který se na něho bude chtít vytáhnout? "Není důležité, jak budu hrát, ale že budu hrát. A nejdůležitější je, co ten den bude znamenat pro tátu," odpovídá.
A co se stane dál? Pojede v lednu na turnaje ATP, třeba do katarského Dohá, kde dvakrát vyhrál a kde by mu určitě dali divokou kartu, bez níž se do turnajů nedostane, protože není na žebříčku? Vše prý záleží na Kordových dojmech z prosincového turnaje. "Neplánuju, jestli budu pokračovat. Nechám tomu volný průběh. Možné je všechno," krčí rameny. "Tenis už u mě nikdy nebude na prvním místě. Mám z něj ovšem větší radost, a hlavně hraju s čistou hlavou. Může se stát, že odehraju zápas a nic mi to neřekne. Aspoň pak skončím podle svých not. Doma jsem totiž žádné rozloučení s kariérou neměl."
