Další daň za vypětí na Vueltě, že?
Po Vueltě, jak se tělo rozleželo, mě to úplně skolilo. Byl jsem na testech, a když jsme se dozvěděli výsledky, začal jsem brát o víkendu antibiotika. I když to dělám nerad, tohle už musím přeléčit, protože výsledky testů nebyly vůbec dobré. Je to daň, že jsem 10 dní jel na Vueltě na hraně a zdravotně ne zcela v pořádku.
Hlavně s nedoléčenou virozou z Andalusie.
Přesně tak. Tomu to dávám za vinu.
Na druhé straně: asi byste neměnil 9. místo na Vueltě za start na mistrovství světa.
Neměnil. Náš sport je v tomhle jedinečný. Spousta lidí třeba teď řekne: Proč jel Vueltu až do konce a radši se nepřipravil na mistrovství světa? Ale ti lidé nepochopí, že Vuelta je pro mě mnohem víc. Když jste do desítky na mistrovství světa, je to pěkné, ale je to jeden závod. Když jste do desítky celkově na Grand Tour, je to něco jiného, úplně jinak hodnocené. Já se na mistrovství světa opravdu hodně těšil, protože vím, že je to trať, která by mi mohla sedět. Po dlouhé době má šampionát profil pro vrchaře. Měl jsem životní formu a věřil, že tam můžeme něco předvést.
Měl to být i závod pro Romana Kreuzigera. Ale ten oznámil svoji absenci o den dříve.
Mám ten problém trochu jiný než on. Roman jel po startu na Tour ještě Vueltu a nebyl už na tom fyzicky úplně nejlíp. Já na tom byl fyzicky dobře, ale ve finále oba ve Florencii nepojedeme. Tím víc mě to mrzí, že nohy na to mám. Kdybych mohl trénovat, tak se na svět připravím a něco tam zajedu. Ale nešlo to. Nemám natrénováno a chrchlám.
Zkoušel jste trénovat?
Zkoušel. Do poslední chvíle jsem věřil, že bych to mohl zvládnout. V sobotu jsem seděl i s práškama hodinu na trenažeru, v neděli dvě hodiny, v pondělí jsem jel ven. Jenže včera jsem už věděl, že to nepůjde, že času zbývá málo, že je to bez šance. Jet na mistrovství světa se dvěma dvouhodinovými tréninky v nohách prostě nejde.
Zvlášť když organizátoři nachystali údajně nejtvrdší trať za 10 let.
Na takovou trať a délku musíte být v pořádku a navrch musíte mít kilometry v nohách. Neznamená to, že když jsem objel Vueltu, mohu si dát dva týdny pauzu. Musel bych absolvovat v těch dvou týdnech minimálně dva šestihodinové nebo nejlépe sedmihodinové tréninky. V opačném případě můžete mít dobré nohy, ale tělo to vytrvalostně nevydrží. Pak vám dojde po nějakých pěti hodinách - jenže mistrovský závod je na 270 kilometrů, letos delší než obvykle a s těmi kopci na trati bude třeba o hodinu delší i časově. A ta poslední hodina je nejdůležitější. To bez tréninku nejde.
Znamená to pro vás podobně jako pro Romana Kreuzigera konec sezony? Váš tým NetApp získal divokou kartu na podzimní klasiku Kolem Lombardie.
Je to pro mě konec sezony. Lombardie je těžký závod a ani během dalšího týdne bych se nestihl na něj připravit. Musel bych utnout regeneraci. Začít po antibiotikách trénovat do maxima je těžké a chvíli to trvá. Dohodli jsme se s týmem, že radši ukončím sezonu. Budu sice ještě chvíli trénovat, ale jen v nízkých intenzitách - a pak si dopřeju volno.
Stejně jako Kreuziger můžete i přesto říci: Byla to má nejlepší sezona.
Změnil jsem pár věcí, trenéra i přípravu. Teď mohu říci, že to byl dobrý krok. Navíc jsem se toho letos spoustu naučil. A že jsem dokončil Vueltu, je dobrý základ pro příští rok. Byla to povedená sezona z hlediska výsledků i nových zkušeností.
Je už definitivní, že v té další budete závodit opět za NetApp?
Probíhají teď poslední dolaďování. Příští týden budu vědět stoprocentně.
