Před čtyřmi lety ho v italském Turíně opomněl do české štafety připsat nešťastník Žalčík, o letošní bronz z Vancouveru, který štafeta dobyla po dlouhých dvaadvaceti letech, se připravil prohraným soubojem s reprezantačním kolegou Magálem. Aby toho nebylo málo - těsně před startem na závěrečné padesátce skolila karlovarského lyžaře viróza.
"Olympiády nebyly úplně ideální, ale řekl bych, že jsem si to na druhou stranu vybral jinde," říká Milan Šperl.
Pravda. Kdo se v Česku může pyšnit medailí z mistrovství světa, kterou si Šperl přivezl v roce 2007 z týmového sprintu dvojic z japonského Sappora? Kdo vyhrál závod Světového poháru jako on ve stejný rok ve švýcarském Davosu?
Jenže olympijská medaile Šperlovi ve vitríně chybí. A zatím to vypadá, že to tak i zůstane. "Po sezoně končím," nahlásil totiž včera do telefonu.
Konec kariéry. Ve třiceti letech?
Může za to zklamání z nevydařené sezony, na kterou se tak vzorně připravoval? Nebo jen třiačtyřicáté místo v úvodním běhu olympijských her v Kanadě, když v žádném dalším závodě už nenastoupil? Těžko říct. Vždyť po jedné sezoně se s kariérou nekončí. Byť nakrásně mohla dopadnout špatně. Ne, když je lyžaři teprve třicet let. "Že to bude moje poslední sezona jsem se rozhodl už před olympiádou. Ať se podaří, nebo ne," říká Šperl.
S tou myšlenkou si pohrával celou sezonu. "V hlavě jsem to měl rok, možná dva. Pořád jsem přemýšlel, kdy bude ten správný okamžik skončit. Je čas dělat něco jiného."
Jiného, to ve Šperlově případě znamená věnovat se právničině. Nejen když se bojuje se svazem o sponzory. Teď si místo povolání lyžař bude zvykat na přídomek koncipient. "Čekají mě tři roky právnické praxe, už se na to docela těším. Jsem zvědavý, jak mě to bude bavit," usměje se.
Bavit co? Jako lyžování jistě ne, řeknete si. Jenže vrcholové lyžování, to není výšlap se strhujícím výhledem na panorama podpořený občasnými svařáky. Vždyť s takovýmhle lyžováním bude Šperl dost možná teprve začínat. "Že bych se na lyže už nepostavil, takhle to určitě nedopadne. Jen končím s vrcholovým sportem. Výkony zkrátka nejsou, jaké bych si představoval, a člověk musí taky myslet na budoucnost. Sport je sice hrozně hezká věc, ale není to v životě všechno."
Práce, rodina... i tohle může být motivace. Když u vrcholového sportovce přebije touhu po dalších medailích nebo bodech ve Světovém poháru, sám pozná, že je čas skončit. Jen je škoda, že u Šperla to bude po olympijské sezoně, jakou si zrovna nepředstavoval. "Moje výsledky na olympiádě, to bylo špatně. Týmově se nám ale dařilo. A atmosféra v Kanadě byla skvělá," zavzpomíná si.
Možná by se jeho hodnocení změnilo i v soukromé kolonce - Milan Šperl, to by ale musel nastoupit na závěrečnou padesátku.
"S tím se nedá nic dělat, to je sport. Kdybych byl jen o trochu zdravější, nastoupil bych. Postavit se ale na start a vzdát na pátém kilometru, tak to bych opravdu strašně nerad. Když není zdraví, s tím člověk nic nenadělá."
Teď už je Milan Šperl zdravý. Doma na Božím Daru si užívá slunečného počasí posledních dní. Na lyžích. Jak jinak. "Poprvé jsem se na ně postavil v neděli a zalyžoval jsem si hezky."
Jen pár dní před veleslavným Holmenkollenem. Tam už se ale Šperl nechystá. Ani na žádný další závod ve Světovém poháru. "Za čtrnáct dní pojedu na armádní závody do Itálie, pak na domácí mistrovství a pak... je konec."
Na olympiádách mi nepřálo štěstí
Konec se Světovým pohárem, konec s mistrovstvími světa, konec s olympiádami. Jméno Milana Šperla se objevilo ve startovních listinách hned na třech z nich. "V Salt Lake City to byla moje premiéra, jel jsem na zkušenou. V Turíně a ve Vancouveru se už výsledky měly udělat. Jenže nepřálo mi štěstí a v Kanadě jsem na to ani neměl, jak bych si představoval," ví Milan Šperl.
Možná i to uspíšilo jeho konec sportovní kariéry, byť si to ještě teď nepřipouští. Možná bude ve třiceti letech ještě nějaká ta možnost oprášit závodní fischerky s jeho jménem na patce. Ať už se vrátí do bílé stopy v tempu závodního chrta nebo vysmátého pohodáře, jak ho znají všichni z blízkého okolí, jedno je jisté.Milan Šperl je už teď součást historie českého lyžování.
Kdo je Milan Šperl
- mnohonásobný mistr republiky a promovaný právník je odchovancem karlovarského lyžování, pod libereckou Duklou závodí od roku 1999 - největším úspěchem třicetiletého lyžaře zůstává bronzová medaile v týmovém sprintu z mistrovství světa v japonském Sapporu v roce 2007. Ve stejném roce se dočkal také vítězství ve Světovém poháru, když ve švýcarském Davosu pomohl ke zlatu české štafety na čtyřikrát deset kilometrů - další úspěchy: 6. místo na mistrovství světa v roce 2005 padesát kilometrů klasicky v Oberstdorfu. Ve Světovém poháru třetí ve štafetě na 4 x 10 kilometrů v Gallivare (2006), 7. místo na patnácti kilometrech volnou technikou v Canmore (2008), devátý na volné patnáctce v Novém Městě na Moravě (2005), desátý na třicítce volnou technikou v La Cluzas (2006). Světová zimní univerziáda (Tarvisio 2003) - 2. místo ve štafetě na 4 x 10 kilometrů, 4. místo na třiceti kilometrech volně - osobním trenérem lyžaře je reprezentační kouč Miroslav Petrásek, stejně jako u Lukáše Bauera. S nejvýraznější postavou českého lyžování posledních let pojí Šperla také bydliště na Božím Daru nebo třeba používané lyže - poslední olympiáda: Na tratích v kanadském Whistleru se měl Milan Šperl objevit hned třikrát. Na úvodních patnácti kilometrech volnou technikou dojel třiačtyřicátý. Do štafety pak nenastoupil, kouč dal přednost Magálovi. Závěrečná padesátka, kde se chtěl konečně vytáhnout, Šperla minula kvůli zdravotním patáliím. |
