Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Konce velkých střelců

17 2000
P r a h a -
Ten listopadový souboj ve třiašedesátém s chasníky z polského Górniku Zabrze byl jeho zápasem. Se soupeři si třiadvacetiletý Rudolf Kučera dělal, co chtěl. Nebyl k udržení, míč ho poslouchal, dvakrát ho poslal do polské sítě. Závěrečného aplausu se však nedočkal. Deset minut před koncem vede Dukla Praha nad Górnikem 4:1, Kučera jde do hlavičkového souboje a loket obránce Oslizla ho trefuje do spánku. V příštích okamžicích hlediště zaplněné Julisky ztichne. Domácí hráč se z trávníku nezvedá, po několika nekonečných minutách je ze hřiště odnesen na nosítkách a sanitka ho s těžkým otřesem mozku odváží do nemocnice. Tak skončila slibná kariéra jednoho z nejtalentovanějších českých poválečných fotbalistů. "Je to strašně dávno, už ani nevím, jak dlouho jsem nemohl na hřiště," říká Kučera, který v neděli oslaví šedesátiny. Po téměř roce nemocničního a lázeňského léčení to zkoušel znovu v Dukle, ale nešlo to. "Říkal jsem si, že třeba pomůže změna prostředí, a tak jsem přestoupil do Slavie. Byl jsem s ní na soustředění, ale k těžkému poranění hlavy se začalo ozývat i operované koleno, a tak jsem se musel smířit se smutným koncem," vzpomíná někdejší brilantní technik a chladnokrevný střelec. Léta pak taxikařil, dnes správcuje na tenisových kurtech Dukly u Prašného mostu. Čtyřiatřicetiletý Tomáš Skuhravý musel ze hřiště také dřív, než původně zamýšlel. Naštěstí pro něho však v době, kdy už sebe i rodinu finančně zajistil téměř šestiletým angažmá v FC Janov. V lednu před třemi lety se vrhl do přípravy se Žižkovem. Jenže už začátkem února přišel konec, pravé koleno nevydrželo. "Měl jsem ho dvakrát operované už v Itálii a ve Viktorce mi pak doktor řekl, že bych také mohl skončit s umělým kloubem," říká Skuhravý. "Chtěl jsem dokázat, že na ligu i v jedenatřiceti ještě mám, nešlo mi o peníze, ale o prestiž. Jenže ten umělý kloub mě vyděsil. Radši jsem skončil."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze