Kdekdo v branži žasne: Proč se, propána, nejprve neoťukala na nějaké menší akci a naskakuje rovnou na grandslam, na nějž všechny soupeřky ladily formu?
A zrovna na antuku, která jejímu stylu sedí ze všech povrchů nejméně?
To přece nemůže dopadnout dobře. Dá kolo, nejvýš dvě a... Tradááá!
Mazaný puntičkář Federer se po precizně rozvržené půlroční přestávce rozpinkal na exhibičním Hopman Cupu, načež se na lednovém Australian Open utkal s podobně (ne)rozehranými soky.
Zavilá Šarapovová startovala po patnáctiměsíčním trestu za doping na takřka domácím podniku ve Stuttgartu, který sponzoruje její reklamní partner Porsche.
Odmítla pořadatele Prague Open a dalších akcí, kalendář si skládala s úzkostlivou obezřetností.
Proč ten kalup?
Podobně uvážlivě se při svém pátém návratu po zimní operaci páteře chystá postupovat Radek Štěpánek. V hlavě mu zní rada legendárního stratéga Ivana Lendla: „Buď při plánování chytrej!“
Jak svůdně se jeví vidina nástupu na rozpálený beton v newyorském Ashe Stadium při US Open!
Nicméně rozum mu velí něco jiného: „Počkej si na asijskou šňůru, konkurence bude ke konci sezony zničená, body se budou sbírat snáz.“
Třeba též Viktoria Azarenková rafinovaně osnuje obnovení kariéry po mateřské dovolené. Nejprve se představí na trávě na Mallorce, na turnaji nejnižší úrovně okruhu WTA.
Stoprocentní zdraví, vyladěná kondice a vhodné načasování jsou podstatnými předpoklady úspěšného comebacku.
Splňuje je Kvitová? Málokdo ví. Patrně ne. Její kvapný pokus o opětovné zařazení se do světové špičky se jeví dosti uspěchaně. Připravovala se v utajení.
Před pěti týdny jí chirurg Radek Kebrle ještě Roland Garros nedoporučoval.
Poraněná ruka není v dokonalém stavu (a zřejmě nikdy nebude). Otázky budí úroveň fyzičky dvojnásobné wimbledonské vítězky. Zápasová praxe? Nulová.
Zatímco Federer posléze v Melbourne triumfoval a Šarapovová ve Stuttgartu dokráčela do semifinále, od PK nečeká podobné tažení ani její nejbližší okolí.
Tak proč ten kalup do Paříže?
Pro pochopení tahů milé blondýnky z Fulneku je – jako častokrát v minulosti – potřeba přihlédnout k její neobyčejné povaze a taky výjimečnému osudu.
Už teď je vítězkou
Pouhá procházka po stísněném areálu Rolanda Garrose pro ni nyní znamená velkolepý triumf. Děsivé prosincové přepadení v Prostějově nemusela přežít. Po vážném úrazu levé (hrací) ruky klidně mohla zamířit rovnou do penze.
Léčení bylo nudné, rehabilitace úmorná. Zdáli smutně sledovala, kterak se v různých koutech světa konaly srazy tenisových hvězd. Bez ní. Stýskalo se jí.
Těšila se na známé tváře, atraktivní prostředí a napětí na obdélníkových jevištích, jež půlí síť. Drtila ji představa, že by další čtyři měsíce trčela v ústraní.
Proto drapla první příležitost. Možná se rozhodla emotivně. Prohnaněji by asi volila, kdyby znovu začala hrát až na podzim.
Se zocelenou fyzičkou. Daleko od českého blázince by v Asii, kde má miliony oddaných fanoušků, patrně snáz porážela unavené rivalky. Před další sezonou, do níž by mohla vtrhnout v plné síle, by si připravila výhodnou pozici.
Jenže pozor, ani její pojetí návratu nepostrádá určitou logiku.
V Paříži teď odrazí nejsilnější vlnu zájmu reportérů. Zodpoví salvy otázek, jež prostě musí zaznít po všem, co se jí přihodilo. Přivykne humbuku. Vypadne-li záhy na antuce, nic hrozného se nestane.
O to větší klid pak bude mít na travnatou část sezony, která vrcholí v první půlce července v All England Clubu v Londýně.
Podstatnou část mediálních povinností bude mít za sebou. Cirkus okolo ní se oproti Paříži zmírní.
Jestliže si letos může dělat naděje na pronikavý úspěch, kynou na ni právě na její nejoblíbenější štaci. Ve Wimbledonu, kde už dvakrát pózovala s trofejí.
Nebylo by divu, kdyby se při svém povstání z nicoty upínala právě k němu.
