Teď otevřeně prohlašuje, že vzdává obhajobu proti obvinění Americké antidopingové agentury (USADA) z toho, že dopoval. Mnozí si to překládají jako přiznání viny. Po mnoha letech, co naposledy vyhrál, podle všeho ztratí Lance Armstrong čest a možná všechny velké trofeje. Cyklistika přijde o slavného sportovce i další píď důvěryhodnosti, mladí o velký vzor. A většina fanoušků na čas přinejmenším o náladu.
Tohle všechno ale ještě není to nejhorší. Každý trest by měl vždy přinést také spravedlnost, poučení a zadostiučinění. V tomto případě nic z toho nečekejte.
Nestane se vůbec nic. Zbude jen totální pachuť. Sama USADA Armstrongovi trofeje vzít nemůže, to může udělat jedině Mezinárodní cyklistická federace (UCI). Nastane tedy nepochybně ještě další složité kolo zákulisních politických tahanic a choulostivého rozhodování.
Ironií osudu je, že se sice vše stalo údajně v rámci očištění sportu od dopingu, ale Armstrongova vítězná místa na podiu by měli zaujmout mnozí cyklisté, kterým byl už doping prokazatelně dokázán a kteří za to byli potrestáni. Armstrongovi, na rozdíl od nich, přitom nikdo v době jeho vítězství nic neprokázal. Jsou proti němu nepřímé důkazy, podezřelé vzorky a svědectví bývalých kamarádů, kteří se ušpinili a teď v tom nechtějí zůstat sami.
Takže vrazi ani zloději nesmí být zadrženi a souzeni mnoho let poté, co spáchali zločin, namítnete? Ale jistě. Měla by však existovat jasná pravidla pro to, co je vražda, kdo je vrah a co je krádež. Musejí platit stejné zákony a pravidla pro všechny. I absolutní laik ví, že tu kolem Lance Armstronga něco nehraje. V celém jeho případu je příliš mnoho politiky, divné diplomacie, partikulárních zájmů.
V Armstrongově době byl doping téměř samozřejmou součástí vrcholné proficyklistiky. Vtip je v tom, že závody jako je třeba Tour de France jsou natolik extrémní, že cyklisté potřebují k jejich zdolání mimořádnou zdravotní péči, speciální jídlo a doplňky… Dnes tažení proti dopingu, doufejme, aspoň trochu pomohlo, aby povolené podpůrné preparáty neničily zdraví závodníků a výrazně nespravedlivě neovlivňovaly jejich formu.
Podívejte se ale jen namátkou na to, co je povolené dnes. Třeba speciální chladící vesty po závodě, aminokyseliny a další suplementy na rychlejší regeneraci svalové hmoty, kyslíkové stany, supermasážní přístroje...
Je to normální? Není. Ale celá Tour není vlastně normální. Právě proto je zároveň tak úžasná, tak neskutečná, tak populární.
Možná si to Lance Armstrong vykoledoval a zasloužil. Ale většina těch, kteří někdy seděli víc než dvě hodiny na kole, si to myslet nebude. Tohle úplně fér není, řeknou si a těžko jim vysvětlit, že jsou na špatné straně.
