„Jenže šlo o můj první závod v sezoně, tudíž z toho nedělám žádné velké závěry,“ pravila 35letá svěřenkyně trenéra Tomáše Kacovského.
S výjimkou roku 2010 vozí světové a evropské medaile nepřetržitě od roku 2005. Výsledek z Itálie připomněl, že dosud byla její „nejhorší“ umístění vítězství ve finále B na MS ve větrném Amsterdamu v roce 2014, a potom čtvrté místo ve finále B na jejím vůbec prvním světovém šampionátu v Lucernu 2001.
„Tehdy v Lucernu jsem ale veslovala teprve dva roky, celkové desáté místo bylo úspěchem. Myslím, že žádná jiná skifařka se tak brzy do světového finále B nedostala,“ připomněla veslařka pražské Slavie, která si cestu do Ria vydláždila stříbrem z loňského mistrovství světa ve Francii.
Jaké to je pro skifařku vašeho jména, když se poprvé v životě ocitne ve finále C?
Je to závod jako každý jiný, jen soupeřky se trošku vymění. Najednou jedete s lidmi, na které nejste moc zvyklý. Pro ně asi taky muselo být zvláštní jet o konečné umístění zrovna se mnou. Je to zvláštní, člověk nevidí známé tváře, které zpravidla vídává ve finále A. Ale stalo se.
LOŇSKÉ JARO. Česká skifařka slaví v Poznani titul mistryně Evropy.
Nebylo těžké najít pro tento závod motivaci?
Trochu ano. Člověk si řekne, ať chce nebo nechce, že je to „céčko“, což bude v pohodě, ale stejně musí podat maximální výkon, protože ty holky taky nejezdí pomalu. Z mého pohledu se však nic strašného nestalo, je začátek sezony, která začala nezvykle brzy - v půli dubna jsem až na výjimky nikdy nezávodila.
Nebylo to také tím, že hodně soupeřek se chystá na olympijskou dokvalifikaci, která bude v závěru května v Lucernu, a jsou mnohem dál v otázce rozježděnosti?
Právě proto je těžké porovnávat. Vrchol sezony mají za necelý měsíc a půl, pro ně je to priorita číslo jedna. To bylo vidět třeba na Irce Puspureové - porazila mě ve finiši rozjížďky a bylo zřejmé, že už má za sebou hodně rychlé tréninky. Já skončila druhá, ale do semifinále šla jen vítězka. Přitom naše rozjížďka byla úplně nejrychlejší, nepostoupila jsem z ní s celkově druhým nejrychlejším časem. To bylo trochu zvláštní, ale klíč je zkrátka takový. Musela jsem do opravy, jenže ta se mi nepovedla. Skončila jsem třetí, do semifinále šly první dvě a já spadla do céčka.
Nemusela jste v něm překonávat jisté zklamání, že jste se ocitla v takové společnosti?
Mrzelo mě to, ale žádná tragédie to není. Vždyť jsem ve Varese jela letos vůbec poprvé dva kilometry na čas, takže jsem to brala spíš jako testovací závod. Samozřejmě jsem očekávala lepší výsledek, nicméně nedělám z toho žádné velké závěry. Kdyby se to ale nedej bože mělo opakovat víckrát, zklamaná bych už byla.
Může vám být útěchou, že váš vítězný čas ve finále C byl podstatně lepší, než jaký zajely vítězky „áčka“ a „béčka“?
Nejspíš ne. Těžko se to porovnává, protože já jsem jela svoje finále v sobotu a ta dvě „lepší“ finále byla v neděli. Mohly být jiné podmínky.
PO VELKÉM TRIUMFU. Zlaté opojení na olympijských hrách v Londýně. Co zažije Miroslava Topinková-Knapková v Riu?
Podle trenéra Kacovského to máte brát tak, že vás tato prohra posílí. Sdílíte jeho názor?
On to bere ze svého pohledu, v době jeho závodnické kariéry ho prohry nejspíš posilovaly. Pro mě je ale důležité vidět, že mám možnost se zlepšovat.
A máte tu možnost?
Vidím to tak. Nejsem sice typ člověka, který by byl „happy“ z toho, když prohraje nebo se mu nedaří. A který se v takové situaci do toho opře ještě víc. Spíš jsem z toho trochu smutná, ale tohle je přece jen jiné. Vím, že hlavní je pro mě olympiáda a ta je až v srpnu.
Po návratu z Itálie jste absolvovala testy. Už znáte výsledek?
Šlo o pravidelné testy anaerobních prahů. Výsledky prozradily, že všechno je asi tak, jak má být, že výkonnost odpovídá tomuto období. Pokud si pamatuju, tak před Londýnem jsem to měla podobné.
