Na letošní mistrovství světa se teprve chystá, na konci srpna v Anglii chce konečně porazit běloruskou suverénku Karstenovou.
Zatímco doma je Knapková už pár let nepřemožitelnou veslařskou královnou, ve světě zůstává věčně druhá. Jako kdysi Václav Chalupa za Němcem Langem. "Ale já ji jednou určitě porazím," vyhlašuje Knapková. I proto si "užívá" pracovní léto.
Kdy jste si naposledy jen tak lehla k vodě?
To vůbec nevím. (zaskočena dlouho přemýšlí) Možná loni na kanálu v Račicích jsem po nějakém tréninku skočila na chvíli do vody, abych se osvěžila. Ale abych jen tak ležela u vody? To si vážně nepamatuju.
Neláká vás opalovat se na sluníčku jako jiné ženy?
Protože jsem u té vody vlastně pořád, tak ne. Já bych to ani nevydržela, jen tak ležet na dece a smažit se na sluníčku. Mně přijde příjemnější, když si na vodě zasportuju. A když jsem před lety chodila na koupaliště s lidmi z atletiky, kterou jsem dělala před veslováním, vždycky jsme si vymysleli nějakou aktivitu: plážový volejbal nebo jsme nějak blbli.
Poslyšte, máte vy vodu vůbec ráda?
No jistě. Ale když jdu plavat, tak většinou do bazénu.
Bojíte se vodních živočichů? Některé plavkyně říkají, že mimo bazén by do vody nevlezly.
Nebojím. Ale v bazénu si líp zaplavu. Při takovém kraulu někde v přírodní vodě musíte mít pořád hlavu nahoře a pořádně si nezaplavete, zatímco v bazénu mám na dně namalovanou čáru a jedu podle ní.
Dotazník1. Na jaké módě "ujíždím"? 2. Můj mužský idol? 3. Můj nejčastější hřích? 4. Moje ženská hrdinka? 5. Co neumím uvařit? 6. Domácí práce, kterou nasnáším? 7. Vlastnost, kterou nesmí postrádat můj partner? 8. Ve které době bych chtěla žít? 9. Je žena krkem, který otáčí hlavou, nebo muž pánem tvorstva? 10. Co obdivuju na mužích? |
Vy si nedokážete odmyslet ve spojení s vodou práci, že?
Řekněmě, že já si prostě užívám vodu jinak.
Jak tedy to vaše "užívání" vypadá? Zkuste mi popsat běžný pracovní den nejlepší české veslařky.
Budíček, snídaně, dvouhodinový trénink, oběd, polední klid, další dvouhodinový trénink, večer občas učení nebo nákup.
Kolik hodin čítá vaše pracovní doba?
Celý den, od půl deváté do pěti. Trénink z toho zabere sice "jen" čtyři hodiny, ale ty nemůžete absolvovat v případě veslování v kuse, to by nemělo smysl. Mezitím musíte regenerovat. Pokud budu místo poledního klidu nebo oběda někde poletovat jako někteří zaměstnanci a přijdu utrmácená, odrazí se to v kvalitě tréninku. Samozřejmě negativně.
A co vás na téhle dřině chytilo, že jste tak asketickému životnímu stylu propadla?
Je to námaha, ale ne zase tak jednotvárná práce. Často někde cestujeme, jsme pořád venku v přírodě. Být zavřená osm hodin někde v kanceláři, to bych se asi zbláznila.
Předpokládám, že si asi také žijete lépe než s platem úřednice v kanceláři.
Nejsem milionář, když jdu nakupovat, tak vybírám i podle ceny.
Od průměrného českého platu, necelých 20 tisíc korun měsíčně, se odchylujete jako druhá nejlepší veslařka světa kterým směrem?
Nahoru. Mám lehce nadprůměrný příjem. Ale není to tak, že bych si mohla koupit, cokoliv chci, cokoliv kde vidím. I když každou korunu počítat také nemusím, i díky tomu, že živím jen sama sebe.
Jak se vlastně člověk stane reprezentantem z povolání?
Nemyslete si, že to bylo najednou, že jsem se rozhodla a ze dne na den se stala vrcholovou sportovkyní. Přišlo to postupně. Člověk většinou studuje, přitom dělá sport. Pak zjistí, že se mu daří, tak začne sportu dávat víc a škole míň. A tak se z vás postupně stává vrcholový sportovec.
I ten však má silnější a slabší dny. Co děláte, když vás bolí celé tělo a nechce se vám makat?
To nejde, tak nemůžete uvažovat. I když se člověku nechce, musí to překonat. Člověk v té "práci" není sám, je s vámi trenér, a tak si nemůžete zkrátit trénink, když se vám zrovna nechce. Co bych mu řekla? Že se mi nechce? To asi ne. Když před sebou vidíte nějaký cíl, něčeho chcete dosáhnout, tak překousnete leccos. Když se rozhodnete vrcholovému sportu obětovat tu dřinu a část života, měli byste to dělat pořádně. V závodech se vám to pak vrátí.
Dobrá, ale kam až jste ochotná zajít? Držíte si stále přitažlivou ženskou figuru, možná i proto vás některé hromotlucké soupeřky porážejí. Vyměnila byste třeba olympijské zlato za nějaké svaly a tedy i kila navíc?
Nemám pocit, že bych si škodila. Veslování je celkem zdravý sport, většina svalů je zatížena rovnoměrně, od nohou přes břicho a záda až po ruce, navíc klouby se takřka nezatěžují. V posilovně nejvíc trénuju silovou vytrvalost, to znamená hodně opakovaných cviků s lehčími činkami, žádné maximální zátěže. A myslím, že i kdybych přece jen nějak víc zesílila, jakmile bych přestala veslovat, zase by mi svaly zmizely. Kvůli té medaili bych do toho šla.
A kdybyste neplánovaně otěhotněla, vyhrálo by mateřství, nebo veslování?
Dítě. Asi i před velkou soutěží. Ale teď to stejně řešit nemusím, není s kým otěhotnět.
Chcete se jako žena líbit, i když závodíte?
Člověk samozřejmě chce vypadat hezky, ale já se soustředím hlavně na výkon. Kdybych měla na startu přemýšlet nad tím, jestli jsem se dobře namalovala, pak by to za moc nestálo. A navíc by to nemělo ani smysl, protože líčení by se hned rozmazalo, řasenka by mě se stékajícím potem zase štípala do očí. A dres si taky nemůžu vybrat, ten máme v reprezentaci všichni stejný. Ale když jdu někam "v civilu", samozřejmě se ráda namaluju i pěkně obleču.
Nevadí vám přitom, když vám z letních šatiček vykukují veslařská ramena?
To prostě neřeším.
Troufla byste si i v lodičkách na molo jako modelka?
Proč ne?
Váš půvab před lety okouzlil i vašeho trenéra. Rozvedl se kvůli vám, ale váš soukromý vztah časem skončil. Přesto spolu dál pracujete. Jak to funguje?
Normálně spolu vycházíme, trávíme spolu někdy i čtyřiadvacet hodin denně. Pracovně je to naprosto v pořádku, soukromě to nebylo to, co bych od vztahu očekávala. Takže to sklouzlo do kamarádství a u toho zůstane. A víc se na to, prosím, neptejte, je to až příliš soukromá věc.
Prosím, ale můžete při vašem životním stylu vůbec potkat někoho mimo vodu?
Dokud budu reprezentantkou ve veslování, tak asi opravdu ne. Ale nemám s tím problém.
Hledí na vás veslaři jako na ženu?
To jsem nikdy nezkoumala, ale já je beru všechny jako kamarády.
A muži na ulici, když se namalujete a vezmete hezké šaty? Tak (klopí oči). Občas se někdo otočí, občas na mě někdo zatroubí, když jedu autem, a řekne si o telefon. Ale nedostane ho.
