"Po zameškání týdne to bude ve škole docela zajímavé," usmála se plavkyně, která se v Šanghaji dostala na tratích 100 metrů volným způsobem a stejně dlouhé polohovce až do semifinále.
Co vůbec v Dallasu studujete?
Ještě tento semestr mám jako hlavní obor psychologii, ale od příštího jsem si to změnila na mezinárodní vztahy. Studium je náročné a má svá pravidla. Student musí nahlásit svůj hlavní obor, a pak zajít za svým poradcem. Ten mu řekne, které předměty jejich hlavní obor vyžaduje. Studium přitom umožňuje ukončit školu dříve než za předpokládanou dobu. Studenti musí ale dosáhnout konečného počtu kreditů udělovaných za předměty. Je to velice zajímavé. Ještě pořád jsem z toho trošku zmatená, ale už tomu rozumím více než na začátku. To jsem vůbec nevěděla, která bije...
Jak jste se na americkou univerzitu dostala?
Dostala jsem nabídku od trenéra Steva Collinse. Podmínky, abych se do Ameriky dostala, byly dvě. Jednak dobré výsledky v plavání a ve škole a složení testů z angličtiny SAT a TOEFL, které jsou povinné pro všechny, kteří se rozhodnou studovat v zahraničí. Ale záleží na univerzitě, některé univerzity nevyžadují oba testy, stačí jim jeden. Ta má chtěla oba.
Jak se vám daří skloubit studium a tréninky v bazénu? Lze obojí stíhat na sto procent?
Tento semestr mám pět předmětů. Chodím na antropologii, matematiku, angličtinu, němčinu a mechanické inženýrství. Skoro každý den vystřídám tři třídy. Tréninky máme dvakrát denně kromě středy, kdy je regenerační den a trénujeme jen jednou. V sobotu trénujeme jen ráno a neděle je volná. Navíc máme dvakrát týdně posilovnu a skoro po každém odpoledním tréninku máme medicinbal a lehké posilování s vlastní váhou těla. Bohužel mám mechanické inženýrství hned po odpoledním tréninku, takže se mě posilování týká jen někdy...
Studujete docela zajímavou směsku předmětů. Není to příliš náročné?
Předměty jsou všechny docela náročné, jelikož vše probíhá pouze v angličtině. Člověk se musí naučit uvažovat a pochopit látku v angličtině, není tu moc času na překládání. Ale nejvíc mě baví němčina, tam rozumím učitelce víc, když mluví německy, než když mluví anglicky... Méně oblíbený předmět je angličtina, učíme se pravidla psaní "amerických" esejů a je to trošku jiné než psaní v češtině.
Takže v angličtině už jste doma?
Angličtina se pomalu lepší, už se v ní cítím jistější než dříve.
A jaký je život amerického studenta? Má čas na flámy?
Myslím, že život studenta je všude stejný. Povinnosti, studium, koníčky. Tady je možná více možností se jít někam večer bavit. Skoro každý den jezdí děcka z naší koleje na party.
Takže takové Beverly Hills?
Není to úplně stejné, ale trošku se to podobá těm školám, které můžeme vidět v seriálech. Krásný kampus, zelená tráva, kde studenti sedí a učí se, když je venku hezky. A taky jsou tu takové ty kluby či strany jako třeba Alfa, Beta, Epsilon, Omega, Pí a tak dále.
Zmínila jste počasí. Je v Dallasu odlišné od toho našeho?
Počasí je tady velice proměnlivé, hlavně letošní zima tady byla "srandovní". Jeden den bylo okolo bodu mrazu a trošičku sněžilo a druhý den bylo kolem dvaceti pěti stupňů Celsia a mohli jsme plavat venku. Den potom zase pršelo a byla znovu zima. Jen jsem slyšela, co všechno se teď děje v Česku. Nekonečný déšť a povodně. Je to strašné, ta příroda se snad zbláznila.
Kolik jste toho vůbec stihla v Americe odplavat?
Dalo by se říct, že plavecká sezona tady už skončila. Ještě minulý týden byla děcka na Národním šampionátu. Teď už závody nejsou, až v létě. Ale to se netýká Evropanů, protože my máme ještě naše šampionáty a vrcholem letní sezony je mistrovství Evropy v Budapešti na přelomu července a srpna. Od ledna jsme měli spoustu duálních závodů, kdy mezi sebou soupeří dvě univerzitní družstva. Na začátku února byly závody Světového poháru vNew Yorku a v březnu začaly důležité závody pro univerzitu. Jde o závody USA-Conference a NCAA. Konferenci vyhráli jak kluci, tak imy holky z naší univerzity. Oba trenéři, tedy kouč kluků i náš Steve, byli překvapení. A závody NCAA, to je nejvyšší soutěž univerzitního sportu v Americe. Jsou tam ti nejlepší z univerzit.
Jak ty závody vypadaly?
Musím říct, že jsem nepočítala s takovou atmosférou, kterou jsme v Georgii na NCAA zažily. Bylo to opravdu ohromné, holky z jiných univerzit tam plavaly opravdu rychle! Diváci a fanoušci bouřlivě povzbuzovali.
A vaše výsledky?
První dva dny jsme neplavaly moc dobře, mně se nedařilo vůbec. Časy byly docela daleko za osobáčky, ale poslední den jsme chytily druhý dech a skončily jsme ve štafetě čtvrté! Mně se tam povedl osobák na sto metrů kraulem a dosáhla jsem na celkové jedenácté místo. V celkovém pořadí jsme skončily na sedmém místě mezi zhruba čtyřiceti družstvy, které tam byly. Steve měl radost! Ale škoda těch prvních dvou dnů...
Mluvila jste o univerzitním družstvu. Trénujete pohromadě, nebo každá zvlášť?
Trénujeme všechny holky společně pod vedením Steva Collinse a jeho asistentky Christie. Plave s námi také skvělá slovenská reprezentantka Martina Moravcová. Jsme perfektní družstvo, děcka jsou tu fajn. Potkala jsem tady spoustu nových nejen těch "amerických" kamarádů.
Na mistrovství světa v Šanghaji jste se mohla zase potkat s kamarády z české reprezentace, že?
Moc jsem se na ně těšila! Pocity jsem měla smíšené, byla jsem velice zvědavá, jaké to tam bude. Ale teď už se spíše obávám toho, jak bude škola vypadat po závodech. Blíží se nám konec a závěrečné zkoušky.
Pak už se dostanete domů do Kopřivnice? S kým jste udržovala kontakty?
Domů bych měla přiletět v polovině května. Musím říct, že se už těším na pořádné české jídlo! Tady už mi přestává chutnat... Nejvíce se těším na mou rodinu a přátele! Kromě nich jsem si přes e-maily psala s reprezentační trenérkou paní Passerovou a hlavně si píšeme s mým trenérem Vlastou Pernou, jelikož po návratu domů budu zase trénovat s naším družstvem v Kopřivnici.
