„Když jsme o tolik prohrávali, řekli jsme hráčkám, ať odhodí nejistotu a opatrnost, že už není na co čekat,“ přiblížil trenér bronzové Kary Jozef Rešetár chvíle, kdy se družstvo Trutnova v nelehké situaci, do které se dostalo v rozhodujícím zápase, začalo zvedat.
Vy jste ale nejprve musel z týmu asi dostat zklamání z toho, že mu bronz těsně unikl ve druhém, domácím zápase. Jak těžké to bylo?
Situace to opravdu jednoduchá nebyla, byli jsme hodně blízko. Na začátku třetího zápasu to na nás asi bylo i vidět.
Jozef Rešetár, trenér Trutnova
Vedle bodové ztráty na své soupeřky jste také přišli o klíčovou hráčku.
To byla opravdu smůla v nepravý čas. O to víc je ale obdivuhodné, jak se družstvo dalo dohromady. Klobouk dolů před jejich psychikou, že se s tím dokázaly vypořádat, a před tím, že druhý poločas odehrály prakticky bez střídání.
Ve třetí čtvrtině ale Hradec svůj náskok stále držel a do poslední jste šli s jedenáctibodovou ztrátou. Kde se podle vás vývoj skóre zlomil ve váš prospěch?
Podle mě ve chvíli, kdy jsme v poslední čtvrtině začali ukrajovat z náskoku soupeřek. Když jsme se dostali na dostřel, najednou jako by se zalekly, začaly se bát o výsledek a najednou šla jejich úspěšnost prudce dolů. My jsme šli ve střelbě naopak nahoru a získávali jsme míče.
Závěr byl hodně dramatický...
A pro nás úspěšný, což je výborné. Pro mě je ale také velmi cenné, že to byl zápas, který se líbil, což oceňovali i domácí fanoušci. Už u nás bylo plno, i když zápas byl horší, ale jinak byla tahle série důstojným soubojem o třetí místo.
Máte za sebou druhou kompletní sezonu v Trutnově a podruhé jste s týmem získal bronz. Který bylo těžší získat?
Vybojovat medaili je vždycky těžké a každá je jedinečná. Letos to pro nás bylo o to těžší v tom, že se nám dlouhodobě zranily některé hráčky, hlavně na úvodu sezony se to podepsalo. Oceňuji proto pomoc Míši Uhrové, která i po pauze, kdy nehrála, ukázala, že je stále výborná.
