Do dvanácti hodin vyspávala. Pak skočila do auta, aby stihla tento rozhovor. Po něm trénink pod azurovou oblohou a znovu relax. Sladký je život golfové profesionálky, chtělo by se říct.
"Musím odpočívat, nabrat síly. Ty mi teď chybějí ze všeho nejvíc," říká osmnáctiletá Klára Spilková, která si koncem minulého týdne jako první Češka zahrála vysněný major British Open.
Neprošla jste cutem, bylo z toho 95. místo. Jste zklamaná?
Nemám si co vyčítat. Dostala jsem se na turnaj mých snů, po něm mi každý další bude připadat jako menší. A pod výsledkem se podepsala únava celého těla, hrála jsem třetí náročný turnaj v řadě.
Od pátku vás čeká další ze seriálu Ladies European Tour (LET). Jak zvládnete Dýšinu?
Musím! Moc se těším. Naposledy jsem si tam šla zahrát asi před dvěma měsíci s kamarádem, jen pro zábavu. To hřiště mám ráda.
Proč?
Je technické, na přesnost. Hodně nevyzpytatelné. Člověk tam může nahrát hodně "berdíků", ale stejně tak na některých jamkách hodně ztratit. Úplně něco jiného než loni Albatross, kde každá vzala driver, stačilo bouchnout - a velkým hráčkám to letělo hrozně daleko.
Loni jste byla nejlépe na turnaji Ladies European Tour dvacátá, letos máte už tři umístění v osmičce nejlepších. Jste spokojená?
Minulý rok byl nejhorší v kariéře, hodně stresující. Profikartu jsem uhrála až na posledním turnaji, jako úplně poslední, osmdesátá hráčka. Letos ji mám jistou na příští rok už nyní, v půlce sezony. Cítím takovou příjemnou spokojenost. Nejsem ale totálně unešená.
Co by se muselo stát, abyste byla?
Vyhrát turnaj! Když to dokážu jednou, bude snazší to dokázat podruhé. Táta mi vyprávěl, že jakmile tenista Federer vyhrál svůj první turnaj, najednou vyhrával pořád.
Co jste změnila před sezonou?
Kluka! (přítelem je golfista Jan Cafourek) Uzavřela jsem jednu životní etapu a nastartovala jinou Kláru. Ale vy jste asi myslel, co jsem herně změnila.
Také.
Hodně jsem pracovala na dynamice švihu. Nechávám si při něm rezervy, už nehraju každý na sto procent.
Kvůli švihu jste byla i na testech doma a v Anglii. Co ukázaly?
Prvně v životě jsem viděla svůj švih v 3D animaci. Byly tam samé zajímavé věci. O kolik procent víc se mi točí ramena oproti bokům, jaké kde mám napětí při švihu a tak dále. Trenéři mi poradili dělat víc výskoky, tak jsem celou zimu se svým kondičním koučem skákala z měkkého materiálu do měkkého.
Soudě podle výsledků to pomohlo. V čem jste se ještě změnila?
Jsem soustředěnější, klidnější. Když mi dřív někdo řekl názor, přijala jsem ho, ale v první chvíli to ve mně hrozně vřelo.
Ale třeba profesionálního "kedíka" - nosiče holí a rádce - jste se po loňské sezoně vzdala. Hole vám nosí vaše manažerka...
Nebyly na něj peníze. Monča (Dvořáková, manažerka) mi nosí hole a mlčí. Asi mi to svědčí víc. Na hřišti jsem vždy bývala zvyklá si všechno rozhodovat sama.
Už vás na okruhu berou soupeřky vážně, jako nebezpečnou konkurentku?
Cítím respekt od těch nejlepších. Fajn pocit. Po šestém místě v anglickém Denhamu mi Francouzka Anne-Lise Caudalová, která loni vyhrála velký turnaj v Německu, povídá: Ty už se začínáš rýsovat!
Takže do Dýšiny jedete jako jedna ze spolufavoritek...
... no, doufám, že jo. Mám takové tušení...
Předpokládám, že to tušení budete tajit.
Ano. Ví ho jen rodina a Monča.
Co vás čeká po Dýšině?
Samozřejmě další turnaje. Ale ještě předtím půjdu do školy.
Copak se o prázdninách chodí na gymnázium?
Já jsem zvláštní student. Učitel a já zavření v jedné místnosti.
