„A jsem teď velmi spokojená, cítím, že se posouvám jinam,“ řekla 26letá lyžařka.
Dcera Olgy Charvátové-Křížové, olympijské medailistky ze Sarajeva 1984, je jedinou českou specialistkou na rychlostní disciplíny. A věří, že v nich konečně prorazí mezi absolutní světovou špičku.
„Neřeknu vám, kdy přijde ovoce z toho, co teď dělám. Ale dávám tomu všechno, plně tomu důvěřuju a jdu si za tím,“ řekla.
Proč jste ukončila spolupráci s Francouzi?
Cítila jsem, že k sobě potřebuji osobního trenéra a hlavně potřebuji opravdu velkou změnu v technice. A věděla jsem, že ve velkém týmu je to trochu těžší. V týmu osmi závodnic se vám trenér věnuje, ale ani nejde, aby se vám věnoval tak intenzivně, jako když s ním jste sami. To ale neznamená, že trénujeme úplně sami. Mám sice individuálního trenéra, ale spolupracujeme i s dalšími týmy. V Zermattu jsme trénovali s národními týmy Italek, Švýcarek, teď jsem jezdila s holkami z Kanady, takže porovnání máme.
Jak jste přišla na trenéra Finance?
Už loni jsem s ním jednou byla na ledovci, on tam byl s ruským týmem. Viděla jsem tu spolupráci a byla jsem nadšená z toho, co mi řekl. Vím, že má dlouholetou trenérskou praxi. Má za sebou výsledky, olympijské vítěze, medailisty z mistrovství světa. Pro mě je to trenér par excellence, stoprocentně mu důvěřuju. Co mi řekne, že mám na lyžích dělat, tak se opravdu snažím dělat.
Jaký je?
Na kopci je přísný. Párkrát i slzička ukápla, například u slalomu. Je to trenér, který tlačí, ale ví, kde je vaše hranice. Třeba jsme měli na slalom těžší podmínky, nasněžil sníh, dlouho jsme stahovali trať, abychom vůbec mohli jezdit. Už se mi i chtělo jet dolů, jenže pořád jsme tlačili a tlačili. Po tréninku jsem mu ale poděkovala, protože ví, kde je vaše hranice. Ví, kdy máte zkoušet. Na kopci je to tvrdý trenér, ale jako člověk je velice sympatický.
Posloucháte ho ve všem, nebo s ním o tréninku diskutujete?
Je to na naší diskusi. Něco mi řekne, ale pak se zeptá, jestli rozumím tomu, co říká. Potřebuje mít zpětnou vazbu, jestli to chápu do detailu. I po jízdě se mě zeptá: Jak ses cítila? Popiš mi to.
Co jste pod vedením Finance měnila?
Největší změnou je ukončení oblouku a přechod do nového oblouku. Tam děláme veliké změny. První ledovec nebyl vůbec jednoduchý, když máte nějakou techniku zajetou x let... Mně je 26, jsem na něco zvyklá. A když děláte změnu, tak vám to chvilku trvá. Ale jsem za to moc ráda. Teď jsme byli na třetím ledovci a dá se říct, že z devadesáti procent dokážu tu změnu udělat, teď ještě doladit těch zbývajících deset procent.
Mohla byste popsat tu změnu?
Ukončujeme oblouk na spodní noze později. Do poslední chvíle jsem na spodní noze, až později se přehraním do nového oblouku.
Změny vyšly od trenéra?
Jako závodník zatím nejsem na takové úrovni, abych se dokázala opravit sama, takže ano, změny vzešly od něj. V pondělí jsem se vrátila ze Söldenu a říkala jsem mu, že na sobě cítím, že jsem v jízdě mnohem jistější. Najednou mnohem víc spolupracuju s lyží. Předtím jsem měla takový obranný postoj, nevěděla jsem. Teď jsem mu říkala, že sama na sobě cítím, že jsem si mnohem jistější v oblouku i ve všem.
Uvedla jste, že nového kouče pomohl zafinancovat jakýsi mecenáš. Můžete prozradit, kdo to je?
Nepřeje si být jmenovaný. Ale on určitě bude vědět, o kom mluvím. Moc mu děkuju, bez jeho podpory bych tuto spolupráci nemohla navázat. Je to Čech.
Jak jste na sebe přišli?
Seznámil nás Petr Kakeš (člen týmu Křížové a reprezentant v rychlostním lyžování) v Beaver Creeku, Petr měl špatnou náladu po závodech, říkal: Pojď, seznámím tě se známým. Tak jsme šli na kafe, příjemně jsme si hodinu popovídali. Odletěla jsem zpátky do Česka, najednou mám telefonát od Petra, že dotyčný byl velice potěšený z naší konverzace, že jsem se mu jako osobnost zalíbila, rád by mi pomohl a podpořil mě.
Kolik procent tréninků bylo rychlostních?
Mám za sebou tři ledovce, první dva v Zermattu, tam jsme jezdili super G, sjezd i obří slalom. Teď jsem byla v Söldenu, kde jsme tři dny jezdili super G a zbytek obří slalom a slalom.
Jaké máte cíle do sezony?
Struktura mých výsledků je dlouhodobá, hledíme dopředu. Letos vám neřeknu, jestli budu do 15., nebo 30. místa. Technice věřím. A věřím, že se ovoce objeví. Základní předpoklady jsou ve sjezdu a v super G.
Loni jste si po sezoně zpestřila volno poutí do Santiaga de Compostela. Co letos?
Vydala jsem se na Aljašku na Arctic Mana (závod dvojic, v němž funguje jeden závodník jako lyžař a druhý jede na skútru), což byla velká životní zkušenost a jsem za ni moc vděčná.
Čím to byla tak mimořádná zkušenost?
Zaprvé prostředím, přírodou, byla to Aljaška. Navíc to byl jiný závod, ve spojení skútru a lyžaře. Spojení těchto dvou věcí dohromady pro mě bylo velice zajímavé. Už si umím představit, že jedu na lyžích v rychlosti 130 kilometrů za hodinu, ale nechat se v té rychlosti táhnout za skútrem, to jsem dělala poprvé a bylo to velice zajímavé.
Stíháte dohlížet i na sestru Ivu, rovněž lyžařku?
Teď bude prvním rokem juniorka. Jde trochu v mých šlépějích, taky jsem v šestnácti letech odletěla na Ameriku na střední školu. Rodiče ji poslali studovat do Rakouska. A já jsem ráda, že vycestovala do zahraničí. Už jen proto, že se naučí jazyk, bude se muset o sebe starat. Je to kousek od Söldenu, tak jsme spolu strávili dva dny na sněhu, i Lionel jí něco říkal. Tvrdil, že to je moje věrná kopie a že by bylo fajn, kdyby začala pracovat na technice, co děláme. Teď je na juniorském soustředění a věřím, že se prosadí.
Je taky na rychlostní disciplíny?
Myslím, že v tomto věku zatím ještě neví, na co bude. Ale má taky talent, co se týče rychlosti, má cit pro lyže a pro skluz. Uvidíme, co z ní bude.
Lákalo by vás jet společně na olympiádu?
Jé, to by bylo super! Mám ještě bratra Dušana, který dělá snowboarding. A naši vždycky říkali, že jestli budeme všichni tři na olympiádě, tak se z toho asi opijou.
