Kdy jste byl přesvědčen, že Spartu porazíte?
Definitivně až po tomhle gólu, vedli jsme čtyři dva, do konce zbývaly jen vteřiny. Dřív to nešlo, Sparta je velký tým, má plno individualit, které během dvou minut otočí zápas.
Nebál jste se, že sparťané něco provedou v nastavení?
Hráli jsme sice bez vyloučeného Libora Janáčka, ale já tušil, že je hotovo. Nemohli jsme mít přeci smůlu jako v Drnovicích nebo v Ostravě, kde jsme dostali gól v nastavení. Navíc Sparta by musela dát dva.
Zdálo se, že vás Sparta podcenila.
Těžko říct. Ale určitě sem nepřijela prohrát. Dvakrát vyrovnala, zdálo se mi, že hraje naplno. Ale my měli svůj den.
Co se musí udělat, aby takový den přišel?
Proměňovat šance, hrát naplno, nebojácně, s chytrou taktikou. Všechno nám vyšlo. Měli jsme perfektní přípravu o Spartě. Trenér nás upozorňoval hlavně na Jarošíka. Umí pravou i levou nohou, nenechte ho vystřelit, varoval nás. Určitě nám prospělo, že Sparta hraje útočně a nebrání.
Víte, že na oba góly vám přihrál Hartig naslepo?
On to tak dělává, míč posílá co nejjednodušeji k bráně. Ale hlavně, že jsou z toho góly.
Co se dělo po zápase v kabině?
Zpívalo se, slavilo se.
Jak slavilo?
Bouchlo se i šampaňské.
Šampaňské bývá po každém vítězství?
To ne, jen po velkých vítězstvích, jako nad Spartou.
Byl to váš životní zápas?
Z pohledu gólů asi ano, zatím jsem je dával jen v přípravných zápasech. Ale jinak mám za sebou už důležitější zápasy, třeba za Slovensko na olympiádě. Hráli jsme tam třeba s Brazílií, od jejich největší hvězdy Alexe jsem si přivezl dárek, dal mi dres.