"S tím už jsem se nějak smířil," tvrdí Petr Pechek, česká jednička, která bude v neděli na maratonské trati bojovat o třetí titul mistra republiky. Ale zatímco jeho osobním maximem je čas 2:18:26 hodiny, ten nejrychlejší, který umí Albert Matebor z Keni, největší hvězda elitního pole, je o víc než dvanáct minut lepší.
A znovu tak Keňani mají nakročeno k pražskému triumfu, tak jako třináctkrát v předchozích osmnácti ročnících.
"Čím to? Všechno dohromady - mají obrovské tělesné předpoklady, běh je pro ně jeden z mála způsobů, jak vycestovat do ciziny," vyjmenovává český běžec. "Taky trénink ve větší skupině a ve vysokohorských podmínkách má určitě nějaký vliv."
Kdyby chtěl Pechek uvažovat o startu na srpnovém mistrovství světa v Moskvě, musel by na Staroměstské náměstí dorazit za dvě hodiny a patnáct minut po startovním výstřelu. Protože pražský závod nese zlatou nálepku IAAF, nejvyšší ocenění kvality, čas by pak platil jako automatická nominace. "Jenže na to zatím nemám," musí uznat.
Když ve čtyřiadvaceti letech začal nejdelší atletickou distanci pravidelně běhat, výchozí čas si stanovil na 2:24 hodiny. V Praze dva roky poté zaběhl o dvě minuty rychleji, další rok se dostal až na stávající osobák. Hlavním cílem třicetiletého borce letos je stlačit čas pod 2:18. "To v mých silách je," věří.
Jenže i když si Pechek znovu posune hranici svých možností, ti nejlepší z rychlonohých černochů (ošklivě řečeno) už budou dávno vysprchovaní. Proč se keňští maratonci pohybují v jiné dimenzi? Proč je Evropan nikdy nebude moct v cílové rovince potrápit?
Většina elitních keňských maratonců se narodila a vyrůstala v nadmořské výšce kolem 2500 metrů a geneticky mají dánu větší velikost plic, protože se musejí přizpůsobit řidšímu vzduchu. Hustým vzduchem nižších nadmořských výšek jsou pak Keňani přímo "dopováni".
Možná by Afričany šlo porážet jejich vlastními zbraněmi, nakouknout do běžecké kuchyně, připravovat se tam, co oni. "Dva Češi, Martin Frey a Michal Šneberger, tam trénovali asi měsíc," připomíná Pechek. "Ale oba to zatavilo. Jsou ovšem i tací, kterým to naopak pomohlo. Třeba Novozélanďani s nimi trénují a jsou skoro na jejich úrovni. Sice běhají o trošku hůř, ale pořád pod 2:10. Jenže já si takové stěhování představit neumím. Jet tam na chvíli, budiž, ale na dlouho?"
Proto bude dál Keňa porážet celý svět. Tady běhali David Rudisha, světový rekordman na osmistovce, Mary Keitanyová, nejlepší žena světa na půlmaratonu, nebo Wilson Kipsang, který drží druhý nejrychlejší maratonský čas všech dob. "Běhání je totiž jediný způsob, jak utéct chudobě," říká Kipsang.
Prémie 390 tisíc korun pro pražského vítěze proto musí představovat pohádkové bohatství.
