Amatéři z Československa
Společně s Břetislavem Engem byli dvojicí, která se s nástupem v roce 1982 rázem stala postrachem všech hvězd mistrovství Evropy cestovních vozů. Soupeři velkých jmen je přitom brali jako ty "amatéry ze socialistického Československa."
Dnešního šéfa týmu Arrows F1 Toma Walkinshawa, Hanse Joachima Stucka, Dietera Questera či Helmuta Kellenerse nijak nevzrušovala skutečnost, že dva jezdci z Liberce spolu s Brňanem Janem Šenkýřem získali za pomoci netovárních posádek vozů Škoda 130 RS v roce 1981 titul mistra Evropy ve značkách. Vždyť jezdili v nejslabší divizi do 1300 ccm, tak jak můžou zvládnout velké BMW, že ano.
Postrach hvězd
Ovšem nadšení tandemu Vojtěch - Enge a jejich svazarmovských mechaniků vedených manažerem Václavem Bervidem bylo nezměrné. S vozem BMW 528i, které si pro sezonu 1982 pořídili, to dokázali pěkně roztočit. Když se blížila Grand Prix Brna, červnový svátek všech českých fanoušků, byla ve vzduchu atmosféra velké naděje.
"Vojta je nejlepší na světě a s Engoušem všechny pobijou," neslo se familiérně přírodními tribunami staré brněnské trati. Asi sto tisíc lidí se nemohlo dočkat nedělního startu.
Požár u Myslivny
Bílé BMW liberecké dvojice jelo excelentně. Zdeněk Vojtěch se držel druhý za hřmotným Jaguarem XJS-HE s Walkinshawem za volantem. Ale radost nevydržela celé tři a půl hodiny, které závod trval. "Enge hoří, Enge hoří, od Myslivny stoupá hustý dým," znělo z amplionů podél trati. A byla to pravda.
Z utržené nádrže tekl do kabiny benzin a při nájezdu do mysteriózní zatáčky Myslivna bavorák vzplál. Enge požár přečkal s řadou popálenin, auto bylo zralé na odpis. Bervidově partě ale stačily necelé dva týdny a vůz byl jako nový. Bílou vystřídala tmavomodrá. Ovšem zatímco Vojtěch se radoval, Enge truchlil. Na Zeltwegu v Rakousku totiž nemohl kvůli nevyléčeným popáleninám nastoupit.
Velké vítězství
"Z toho si nic nedělej, brzy budeš fit a zase pojedeme spolu," utěšoval kamaráda bezmezný optimista Vojtěch. Netušil, že jej čeká životní závod.
Tehdejší média omezila zpravodajství o Vojtěchovi a Engem na minimum. Rozhlasová stanice Hvězda však v pondělí ráno ohlásil větu: "Československý reprezentant Zdeněk Vojtěch s Rakušanem Jo Gartnerem vyhrál závod mistrovství Evropy cestovních vozů v Zeltwegu."
Na tuto metu pak už žádný Čech nedosáhl, byl to zápis do historie. Vojtěch v Rakousku odjel naprostou většinu závodu, Gartner, tehdy největší talent své země už jen dojel do cíle. Osud nakonec nepřál ani jednomu ze šťastných vítězů. Rakušan, který to dotáhl až do formule 1, totiž zahynul v Le Mans. Zdeněk Vojtěch nezpychnul a dodržel své slovo. V dalších závodech jel opět s Břetislavem Engem.
Rána v Bosonohách
O rok později dvojice přešla na nový model BMW 635 CSI a opět jezdila na špici stále kvalitnějšího šampionátu. Už to nebyli ti amatéři. Před domácím publikem je ale potkala zase smůla. Ostatně jako v mnoha jiných závodech, neboť stáj neměla zdaleka tolik peněz jako "západní konkurence".
Zdeněk Vojtěch opět dováděl na špici. "Vidíš to, poslouchej. Takhle bez ubírání plynu projede Farinkou jenom Vojta, ani Stuck to nedokáže," pokřikoval v natřískané tribuně u Farinovy zatáčky divák na kamaráda sedícího vedle. A měl pravdu, styl strojního inženýra byl vskutku výjimečný, ačkoli někdy až přehnaně dravý.
Naděje tentokrát skončila v Bosonohách, vísce, kterou závodníci svištěli po startovní rovině. Byl to jeden z úseků, který jezdci milovali či nenáviděli - úzká zatáčkovitá silnice z níž není při chybě úniku. Všude svodidla. Bílomodré BMW najednou uklouzlo a pak už létalo ze strany na stranu. Zdeněk Vojtěch odstupuje z druhého místa. "Ušel vzduch z pneumatiky, auto se stalo neovladatelným," řekl smutně Vojtěch u zatáčky Veselka, kam se vůz doslova došoural.
Kombinéza od Walkinshawa
Sezona byla plná výborných výkonů, které však častokrát zmařily technické defekty. Dvojice už však byla nadobro mezi elitou. Na přelomu let se stalo něco, čemu zdejší fanoušek nedokázal uvěřit. Dvojice z Liberce se rozpadá. A jak. Když na ony dny Zdeněk Vojtěch v roce své smrti vzpomínal, uznal, že udělal svou životní chybu.
O co šlo? Tom Walkinshaw měl pro něj připravenou smlouvu. Slavný Brit chtěl Čechoslováka do stáje TWR Jaguar, suverénního vládce šampionátu. Když Vojtěch testoval v Silverstone, ač poprvé musel řadit levačkou, byl obratem nejrychlejší. Ale Majoru Tomovi nepodepsal.
Životní omyl
"Byla to těžká volba, neboť BMW mě chtělo za továrního pilota. A já šlápl vedle. Nebýt mého omylu, kdo ví, kde jsem dneska byl," líčil u kávy v mosteckém paddocku roku 1998. Walkinshaw se nevzdával do poslední chvíle, k prvnímu závodu v Monze přivezl kombinézu s výšivkou Zdenek Vojtech...
Jenže to už "Vojta" nosil zářivý overal s nápisy BMW M POWER. Byl angažován do nové stáje Würth Hartge. Vše vypadalo výborně, za kolegy měl trojlístek pilotů F1 Marca Surera, Stefana Johanssona a Johnnyho Cecotta. Ale. V nabité konkurenci hrálo BMW 635 CSI s hvězdnou sestavou až druhé housle. Zatímco Vojtěch se trápil, Enge povyrostl.
Řídil stejný typ vozu příbuzného týmu Hartge, střídal kolegy, přičemž nejvíce toho nazávodil se Švýcarem Jacquesem Islerem a většinou byl před svým kamarádem. Krize stáje Würth Hartge se nepřetavila k lepšímu a stáj po brněnském závodě přestala existovat. BMW Vojtěcha nominovalo k několika startům za stáj Schnitzer, ale ani tam už to nebylo ono.
Ústup
V dalších letech se už Zdeňku Vojtěchovi nepodařilo výrazněji prorazit. V roce 1986 sice s Mercedesem 190 patřil k favoritům divize, většinou se střídal ve dvou autech, ale opět tu byl starý problém. Stáji Carlsson scházely peníze. V následující sezoně přišel závěr kariéry, kdy se staří braši Vojtěch - Enge dali zase dohromady. Ovšem s BMW M3 nestačili na konkurenci s továrními vozy.
Zatímco Břetislav Enge závodil dále, jeho kolega se rozhodl skončit. "Cítím, že nebýt mého odmítnutí nabídky od Walkinshawa, závodím ještě dneska. Jaguar byl tehdy absolutní špička a já vím, že jsem byl rychlejší než jeho jezdci. Mohl jsem dodnes jezdit cestovní vozy nebo sportovní prototypy," pravil Zdeněk Vojtěch v Mostě 1998.
Smrt
To už měl ale hlavu plnou svých synů Tomáše a Štěpána, kteří se k závodění dostali, ačkoli tatínek o to vůbec nestál. Mohl ho hřát i úspěch série Peugeot Cup, kterou založil, a jež měla úspěch. Po sezoně 1998, v níž mladí Vojtěchové zářili na českých okruzích s Peugeoty Kit Car, přišel 30. listopad.
Chvilka nepozornosti za volantem, drtivý náraz tramvaje, konec života Zdeňka Vojtěcha.
Jak na Zdeňka Vojtěcha vzpomínají:
Břetislav Enge: "Byl to nesmírně cílevědomý člověk. Někdy šel za svým cílem až hlavanehlava, čímž si mnohé postavil proti sobě. Ale on sám věděl, že to tak musí být a byl taková osobnost, že ty najednou znepřátelené lidi si stejně dostal na svou stranu. Ačkoli mezi námi občas propukla ponorka, protože jsme byli skoro pořád spolu, vždycky jsme si nakonec porozuměli. Byl to můj opravdový kamarád, s nímž byla velká sranda. Byli jsme úplně jiní, on na sebe dbal, hlídal si životosprávu, fyzičku. Já přitom kouřil a leccos popil. S nadsázkou jsem mu občas pověděl, že je pan opatrný a on se na mě chvilku zlobil. Někdy si říkám, jaký ten osud je. Zdeněk tu není, Honzu Šenkýře zničila hrozná choroba, oba byli příkladní a já, který zásadám životosprávy nikdy moc nedal, jsem pořád tady."
Tomáš Vojtěch, starší syn: "Ačkoli kvůli závodění byl s námi málo, kdykoli byl doma, věnoval se nám naplno. To samé platí o čase, když měl v sezoně čas. Byl pedant na školu, hlídal, abychom nosili ty správné známky. Tím nás jako malé kluky samozřejmě trochu štval, ale zase nás dokázal omluvit ze školy a vzít na lyže. Na horách jsme vůbec trávili hodně času. Ve všem byl precizní. Když se pro něco rozhodl, šel do toho vždy na sto procent, a když se mu něco nepozdávalo, raději se na to vykašlal."
Štěpán Vojtěch, mladší syn: "Vždy nás podporoval ve všem, k čemu jsme se my dva rozhodli tíhnout. Samozřejmě pokud to podle táty nebyla úplná pitomost. V mém případě to byly hlavně lyže, s nimiž jsem dostal až do reprezentace. A když brácha přišel se závoděním, mě to zlákalo taky a táta, ačkoli nás k tomu vůbec nevedl a nebyl nadšený, nás zase podpořil. Byl to férový táta a žil heslem Buď ležím nebo běžím. Prostě nic nedělal napůl."
Antonín Charouz, manažer Tomáše Engeho a Jaroslava Janiše: "Zdeněk byl pro mě určitým vzorem. Chodil jsem se na něj dívat. Pak jsme spolu jezdili Evropu se škodovkami, každý s jinou, později já s toyotou a on s mercedesem či bavorákem. Stali se z nás kamarádi. Jak při závodech, tak později v podnikání. Když se to Zdeňkovi stalo, půjčil jsem v následující sezoně jeho synům Fordy Puma. Byla to samozřejmost."
Stefan Johansson, švédský expilot F1, v roce 1984 kolega Zdeňka Vojtěcha: "Na Zdeňka mám výborné vzpomínky, vždyť jsme spolu hodně zažili. Třeba ve Vallelunze nám málem shořelo BMW... Byl to velmi rychlý pilot a příjemný společník. O jeho smrti jsem se dozvěděl až od vás, je mi to velmi líto."
Václav Bervid, dlouholetý manažer Zdeňka Vojtěcha: "Na Zdeňka vzpomínám vlastně pořád. Neustále se mi vracejí vzpomínky na naše bohatýrské doby závodění. Zdeněk měl jeden velký dar, byl přímý. Každý hned věděl, na čem je. Nebál se říci komokuli to, co si o něm myslí. Vzpomínám si, když za námi do Portugalska přijeli čeští novináři. Přišli za Zdeňkem do kamionu a on je uvítal větou: "No nazdar vy pitomí novináři z toho vašeho pitomého časopisu. Co si přejete." Závodnicky to byl naprosto výjimečný talent, špička. Ačkoli doby nelze příliš srovnávat, myslím že od Elišky Junkové tu nebylo většího závodníka. A není dosud. Ani Tomáš Enge, ač to dotáhl až do formule 1, není tak velkým jezdcem i osobností jako byl Zdeněk."
 Zdeněk Vojtěch se syny Tomášem a Štěpánem při setkání s novináři v Mostě 1998. |
 Štěpán Vojtěch s nabouraným Peugeotem Kit Car v Mostě 1998. |
 Synové Zdeňka Vojtěcha soupeří na Masarykově okruhu v Brně 1997. Pod vedením táty - týmového šéfa - vede Štěpán před Tomášem. |
 Fotografie z autogramem Zdeňka Vojtěcha. Na snímku je pilot v boxech starého brněnského okruhu v roce 1984. |
 V roce 1983 měli fanoušci z Ostravska svátek. Do závodu na trati Havířov-Šenov nastoupila jejich největší hvězda Zdeněk Vojtěch s BMW 635 CSI. Svahy a tribuny tehdy byly nabité desítkami tisíc lidí, atmosféra byla veliká. |
 Píše se rok 1984, zlomová to sezona Zdeňka Vojtěcha. Odmítl nabídku Toma Walkinshawa k přestupu ke stáji Jaguar a zůstal věrný BMW. Stal se sice továrním pilotem BMW Motorsport, ale nedařilo se mu. V BMW 635 CSI týmu Würth Hartge se střídal s piloty formule 1 Stefanem Johanssonem a Johnny Cecottem. |
 Grand Prix Brna 1986: Zdeněk Vojtěch (vlevo), tehdy jezdec Mercedesu 190 týmu Carlsson si povídá s pilotem F1 Christianem Dannerem, který by le tehdy kolegou Břetislava Engeho v týmu BMW Linder. |
 Mistrovství světa cestovních vozů v Brně 1987. Byl to první velký závod na autodromu a jeden z posledních podniků Zdeňka Vojtěcha jako závodníka. Tehdy startoval s Břetislavem Engem na BMW M3. |
 Zdeněk Vojtěch (třetí zleva) se závodníky a svými syny v Mostě. Menší chlapec je Štěpán, větší Tomáš. |
 Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge vycházejí z boxů Masarykova okruhu v roce 1987 při MS cestovních vozů. |
 Zdeněk Vojtěch si povídá s pilotem F1 Christianem Dannerem v Brně roku 1986. Čech tehdy závodil s Mercedesem 190, Němec s BMW 325. |
 Přilba Zdeňka Vojtěcha je položená na BMW 635 CSI, s nímž závodník jezdil v roce 1984 i s piloty F1 Marcem Surerem, Stefanem Johanssonem a Johnny Cecottem. |
 |
 Slavné trio roku 1981 Břetislav Enge, Zdeněk Vojtěch, Jan Šenkýř, které bylo hlavním strůjcem úspěchu značky Škoda. S továrními vozy 130 RS jezdci získali titul mistra Evropy v hodnocení značek. Na titulu měli zásluhu i piloti netovárních vozů. |
 Zdeněk Vojtěch v brněnském paddocku roku 1984, kdy na staré trati startoval s pilotem F1 Marcem Surerem. |
 Zdeněk Vojtěch projíždí s BMW 635 CSI slavnou Veselkou, úsekem na staré brněnské trati s pravoúhlou zatáčkou, jedním z obávaných míst dráhy. |
 Synové Zdeňka Vojtěcha Štěpán a Tomáš v brněnských boxech. Před nimi dříme belgický závodník Dirk Vermeersch. |
 Asi sto tisíc diváků bylo v roce 1983 při ME cestovních vozů v Brně hodně zklamaných. Jejich miláček Zdeněk Vojtěch je fantastický závod, ale pak v Bosonohách ušel vzduch z pneumatiky a výsledkem bylo několik nárazů jeho BMW 635 CSI do svodidel, před nimiž nebylo na úzké silnici úniku. Na snímku je vůz, který Vojtěch odstavil u zatáčky Veselka. |
