Dobře pro golf, že má takové publikum. Protože na Ryder Cup přišlo golfové publikum. Podle oblečení a obutí to bylo a je patrné na první pohled. "Atmosféra byla prostě nepopsatelná," svěřil se nehrající kapitán evropského týmu Colin Montgomerie už po zahajovacích odpalech úvodního dne, tolik poznamenaného deštěm.
"Ti lidé se nemají kam schovat, je to pro ně skutečný problém," uvedl zároveň obdivně i soucitně francouzský profesionál Thomas Levet, jenž zavítal schovat se do stanu pro média. "Pro desítky tisíc lidí prostě střecha na golfovém hřišti není a pod deštníky se všichni nesměstnají," dodal, jak se resort Celtic Manor postupně vyprazdňoval.
První kolo Ryder Cupu 2010 - diváci čekají, až přestane pršet.
Voda nakonec promáčela na kůži každého, kdo vydržel na dešti čekat byť jen hodinu. Přerušení prvního kola však trvalo přitom víc než sedm hodin, a přesto spousta lidí vydržela. Dočkali se, k večeru se zase hrál skvělý golf.
Ještě než se to stalo a bubnování kapek převzalo hlavní akustickou roli, valily se údolím skandování a chorály davu. Ano, příchod domácích evropských hráčů byl skutečně vítán zpěvem, jenž by rozezvučel i konstrukci nedalekého obřího stadionu Millenium v Cardiffu.
Bylo to nakažlivé. Španělská krev se v takové atmosféře rozproudila žilami Sergia Garcíi a jeden z asistentů domácího nehrajícího kapitána neváhal zapojit hlasivky také.
Ostatně, skandování "Monty, Monty" se dotklo i horalského srdce hřmotného Skota. "Nikdy jsem nezažil takové přijetí," připojil Montgomerie, jehož jméno a designérská práce zůstanou s Celtic Manor dlouhodobě spojeny. První zdejší hřiště, kolem něhož se od hlavního vchodu projíždí, nese jeho jméno.
Do historie by se tady rád zapsal každý hráč. Už teď, navzdory tomu málu, co bylo odehráno z prvního kola, je jasné, že osmatřicátý Ryder Cup vejde do historie jako ročník deště a hrdinných diváků.
Ti totiž přivítali i soupeře. Možná definitivní návrat fair-play do evropsko-amerického duelu, v minulých desetiletích pošramoceného nevraživostí hráčů a nepřístojnostmi publika (hlavně amerického).
Fotbalisté, ragbisté a hráči dalších kolektivních sportů mohou oslavný dav zažít častěji. "Když si vzpomenu, jak jsme v roce 2004 přiletěli z Michiganu jako vítězný tým, na sobě stejné oblečení, a vítal nás frenetický dav, uvědomuju si, že něco takového se mi stalo jen jednou v životě," zavzpomínal Levet.
Vědomi si toho jsou i současní hráči. Bez rozdílu týmové příslušnosti házeli v dešťové přestávce do davu, shromážděného pod balkonem klubovny Celtic Manor, reklamní předměty a bonbony.
