 foto: Radek Cihla, MF DNESIndonéský badmintonista Simon Santoso. |
A na výkonech to bylo znát. V rukách Asijců se i seriózní sport často měnil ve freestylovou disciplínu. Údery za hlavou, mezi nohama nebo za zády nebyly výjimečné.
Vždyť i trenér Asiatů Davis Efraim dal svým svěřencům jediný pokyn: "Ukažte skvělou hru, užijte si to!" Jeho hráči poslechli. Už první duel mezi českou jedničkou Petrem Koukalem a Simonem Santosem, světovým hráčem číslo třináct, byl vrcholem večera. Efektní údery prokládal Koukal vtípky. Třeba když po zkaženém míčku žádal rozhodčí, ať jdou raději hrát oni.
Indonésan však odehrál celý duel s kamennou tváří. "To je jeho image. On tak vypadá na každém turnaji, ale užíval si to. Po zápase jsme se hodně nasmáli," říká Petr Koukal.
Favorizovaný Santoso získal první, "velký" set 21:19. Přídavek v podobě zkrácené hry však patřil domácímu hráči (11:9). Znamená to, že Koukal, aktuálně 49. hráč světa, míří do elitní desítky? "Dá se to tak říct," směje se. "Ale nehráli jsme naplno, abychom mohli předvést co nejširší škálu úderů."
Tenhle záměr se povedl. Zaplněná hala často jen nevěřícně zírala, co všechno je možné zahrát či vybrat. V programu pak následovaly čtyřhry žen, mužů a smíšených párů. Ale také představení "roztleskávaček po indonésku", jak poznamenal jeden z diváků, když asijské umělkyně vystoupily s ukázkou tradičních tanců.
Jak se vlastně badmintonové hvězdy ocitly v Česku? "Napadlo mě to v dubnu, když jsem byl pozván na indonéskou ambasádu. V Jakartě za nás jednal pan Nurwahyudi, sekretář ambasády.
Bylo nutné splnit řadu podmínek, což se povedlo," říká Petr Martinec, předseda pořádajícího klubu. Indonésané se v Česku zastavili při cestě do Dánska, kde je čeká turnaj Super Série. "Museli jsme uhradit veškeré náklady spojené s pobytem, asi 170 tisíc. Ale nad tím jsme neváhali, je to jedinečná akce."
Ta by se měla za rok opakovat. Snad i s olympijským vítězem Hidayatem. "To by byla bomba," zasní se Martinec.
Česko? Brr, máte tu zimu, směje se IndonésanJeho rodná země je vzdálená více než 10 tisíc kilometrů. Přesto si indonéský badmintonista Viki Indra Okvana vybral za své další působiště Česko, konkrétně benátecký klub Deltacar. "Chtěl bych tu vyhrát první ligu a vychovávat kvalitní mládež," říká lámanou angličtinou. Dvacetiletý talent zdědil lásku k badmintonu po rodičích. "Jako každý Indonésan," usmívá se. Dokonce se dostal až do reprezentace, v níž vydržel tři roky. Pak ale musel odejít – trenérům už se nezdál dostatečně perspektivní. Předseda Deltacaru Petr Martinec tak využil kontaktů, které posbíral jako hráč, a v srpnu Okvanu přivedl do Česka. Tady si pomalu zvyká na jazyk a odlišnou kulturu. "Hodně mi pomáhá Mega, která tu je už druhým rokem," děkuje Okvana své spoluhráčce z Indonésie, jejíž celé jméno zní Gustiani Sari Megawatiová. Společně vedou tréninky mládeže i dospělých. Okvana by se bez své 20leté spoluhráčky neobešel. Anglicky se totiž domluví jen těžko. Megawatiová za to už delší čas zápolí s češtinou. "Malinko se domluvím," culí se spokojeně. Ještě v jedné věci má usměvavá badmintonistka velkou výhodu: už zažila českou zimu. Loni dokonce bojovala v Krkonoších s lyžemi. "Ale na jednom kopci asi dvacetkrát spadla," směje se Martinec. Zatímco v Jakartě je teď přes 30 stupňů, na Česko se valí sníh. "Brr, máte tu zimu, také jsem hned dostal chřipku," chvěje se Okvana. V Česku už si připsal první úspěch. Společně s Megawatiovou vyhráli mezinárodní mistrovství republiky ve smíšené čtyřhře. A na podobné triumfy by rádi dosáhli i v dalších evropských turnajích. |
