Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Když je krize, dodává kanonýrovi Mrázovi sílu jeho „EU rodina“

Český házenkář Alois Mráz (vpravo) v duelu s Řeckem | foto: Dalibor Glück, MAFRA

23 2010
Kiel (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jako mladík pomohl Plzni ke slavnému titulu. Teď však házenkářský reprezentant Alois Mráz zapouští kořeny v Německu. "Jsem tu spokojený. I když mě to zpátky do Plzně pořád táhne," říká opora Wetzlaru.

Pod okem měl čerstvě monokl, vzpomínku na jeden nedávný tvrdý bundesligový souboj. A že už jich Alois Mráz zažil! Odchovanec plzeňské házené a mnohonásobný český reprezentant brzy v Německu dopíše první desetiletku, působí zde od roku 2001.

Stihl už vystřídat čtyři kluby, oženit se, vykurýrovat se z těžkých zranění... A taky nastřílet spousty branek, což je pro 195 centimetrů vysokou spojku Wetzlaru pořád hlavní úkol. V rozhovoru pro MF DNES plzeňský patriot Mráz mluví o své "EU rodině", o snech o úspěchu s českým národním týmem nebo o tom, jaké to je, sledovat, když v dresu Plzně hrají házenkářskou extraligu synové vašich dlouholetých spoluhráčů.

Mluvíme spolu po utkání v místě, které je Mekkou házené. Jak se vlastně v Kielu hraje?
Atmosféra je tu zvláštní tím, že Kiel doma téměř neprohrává, navíc mají prodáno skoro 10 000 permanentek, což v jiných klubech není. Kiel je něco zvláštního, co pořád sedí nahoře. Já osobně si tyhle zápasy užívám – člověk tady může jenom vyhrát.

Alois Mráz

Narodil se: 8. září 1978 v Plzni.
Výška: 195 cm.
Váha: 100 kg.

Začátek kariéry měl třpytivý. V letech 1998 a 1999 byl součástí týmu HC Kovopetrol Plzeň, který dvakrát získal český titul. V roce 2001 zamířil do německého Solingenu, jenže jeho výkony v bundeslize hodně ovlivňovala série těžkých zranění, mimo jiné přetržená achillovka. Nyní hájí barvy Wetzlaru. V německé nejvyšší soutěži nastřílel více než 360 gólů, v české reprezentaci "odkroutil" už 128 utkání. V Německu hrál i za Hamburk a Lübbecke.

Kiel je šampion bundesligy, vítěz Ligy mistrů, to váš Wetzlar má jinou roli. Zatím jste letos získali jen 7 bodů a patří vám 13. místo. Jaké jsou vlastně vaše cíle, hrát klidný střed soutěže?
V klubu jsme zažili za poslední rok dva zvraty: jak finanční – což se už povedlo zahnat – tak výměnu vedení a nedávno i nového trenéra. Takové události mančaftu nepomáhají, aby hrál konstantně. Ale osobně si myslím, že půjdeme nahoru, někam do klidných vod, kde chceme být. Naším cílem je pohybovat se kolem 12. místa.

V bundeslize, nejlepší soutěži světa, hrajete už za čtvrtý tým. Zkuste srovnat vaše angažmá v Solingenu, Hamburku, Lübbecke a Wetzlaru.
Hamburk bych vypíchnul, to bylo něco jiného. Ostatní kluby měly hrát vždy klidný střed, ale už v Solingenu se to nepovedlo. První sezona pro mě začala zraněním, nebyl jsem zdravotně v pořádku s loktem. Navíc došlo ještě k finančním problémům.

Po přestupu to nebylo jiné?
I v Lübbecke jsme měli hrát střed tabulky, ale bohužel to v mančaftu taky neklapalo, přišla výměna trenéra a moc klidné to pro mě nebylo. I v Hamburku jsem ostatně zažil za rok a půl tři trenéry. Všude je něco, ať už má mančaft hodně, nebo míň peněz. Když se na to dívám zpětně, nejdůležitější je najít klid v týmu i ve vedení – a můžu říct, že jsem to vlastně ještě nezažil (úsměv). Pořád se něco děje, aspoň se člověk nenudí.

Vraťme se ještě k Hamburku. To je jeden z nejlepších klubů světa, ale vy jste tu zažil smolnou anabázi. Jak to bylo?
Už v roce 2005 Hamburk dotoval mecenáš Rudolph (bývalý házenkář a dnes podnikatel-multimilionář), byli tu francouzští bratři Gillové, německá hvězda Pascal Hens a další skvělí hráči. Jenže já se bohužel hned zranil.

Doslova hned, že?
Přestupoval jsem ze Solingenu jako nejlepší střelec druhé ligy a tehdejší kouč si mě vytáhl jako náhradu právě za Pascala Hense. Na pohárový zápas proti Flensburgu jsem přijel vlakem, za pět minut dal dvě branky... a pak jsem si utrhnul achilovku. Šance byla pryč. A když jsem se po dvou měsících dostal na rehabilitaci, utrhla se mi při ní achilovka podruhé a dostal jsem plastiku.

To je pořádný zásah do kariéry. Nemrzí vás, že udržet se v Hamburku, mohl jste teď dávat góly v Lize mistrů, bojovat o tituly?
Jsem rád i tak, že můžu dál hrát na úrovni, na jaké jsem. A to nejen tady v bundeslize, ale i s klukama v nároďáku.

Český házenkář Alois Mráz

Když je řeč o reprezentaci: je vám 32 let, máte chuť za Česko hrát dál?
Samozřejmě, že mám. Hlavně když člověk vidí, jakou máme partu a jak to v týmu funguje.

Jen ten úspěch schází. Přitom se už dlouho mluví o tom, jak je současná generace s Jíchou, Filipem či Juříčkem silná, jak třicátníci včetně vás zrají...
No, celkově ten mančaft máme hodně zkušenej (úsměv). Proto mě mrzí, že jsme nezvládli letos kvalifikaci na mistrovství světa proti Srbům – když slyším Srbsko, mám už trochu husinu.

Mistrovství světa je pryč, ale boje o Euro 2012 právě v Srbsku jste rozehráli dvěma výhrami.
Máme to rozjeté dobře, snad to dotáhneme a u nich doma konečně Srbům ukážeme něco lepšího než v těch kvalifikacích. Je škoda, že naše generace ještě nedosáhla ničeho většího, ale pořád si myslím, že máme kvalitu i určitě zdravé napětí v mančaftu. Doufáme, doufáme, doufáme.

Zpátky od reprezentace do klubu. Jste vlastně ve Wetzlaru spokojený?
Určitě, já i celá rodina jsme se tu dobře zabydleli. Děti tu mají kamarády a všechno okolo, co potřebují. Jsem tu čtyři roky a mám smlouvu i na příští sezonu, pak se uvidí.

Vaše rodina je docela velká, že?
Dohromady čtyři děti: dvě holky jsou vyženěné a máme společného syna a malou dcerku.

Kolik času stojí péče o čtyři potomky?
No, už nemůžu hrát Playstation tak často, jako když jsem byl sám (úsměv). Samozřejmě se záliby musely změnit, ale já jsem hrozně rád, že takovou rodinu mám. Baví mě věnovat se dětem, a navíc mi to dodává sílu. Když se dostanu do nějaké krize – jedno jaké – cítím hrozně moc, jak mě rodina uklidňuje, jak mi pomáhá.

Vaše manželka je Němka, s trochou nadsázky: přežije vůbec u Mrázů doma čeština?
Manželka mluví česky trochu, zatím to není na dlouhé rozhovory. Navíc je v běžném dnu těžké dohnat se k tomu, aby se mluvilo jen česky – když má člověk čtyři děti, hodně věcí by se muselo překládat... Ale třeba náš malej má čtyři roky a ovládá obě řeči. Malé je rok, tam bych to chtěl taky tak. Potom by půlka rodiny mluvila česky a to už může přeskočit na ostatní. Děti navíc jezdí i za našima do Plzně k dědovi a babi. Takže si myslím, že to bude fungovat.

Česko - Německo: Alois Mráz a Lars Kaufmann

Táhne vás to zpátky domů do Česka, do Plzně?
Samozřejmě, že jo. V Plzni jsem vyrostl, mám tam bráchu, rodiče... Ale teď je to trošku komplikovanější, když jsme míchaná rodina. Nebo jak já říkám: EU rodina. Na druhou stranu jsem ve Wetzlaru spokojený a do Plzně je to 470 kilometrů. To už není takový problém.

Když je řeč o Plzni, sledujete, jak se městu daří ve sportu? Plzeň je letos v centru dění: fotbalisté vedou ligu, hokejisty zmáhá odečet bodů, slibně začali také házenkáři, ač se jim teď už tolik nedaří.
Samozřejmě, fotbalovou jízdu sleduju. V televizi to příliš nestíhám, protože není moc času, ale když to vyjde, podívám se nejen na fotbal, ale i na házenou, na hokej.

Co jste říkal na to, když hokejisté kvůli neoprávněným startům hráčů přišli o 19 bodů a teď budou mít co dělat, aby vůbec stihli play-off?
To je vždycky těžký. Vím, že se nějaká chyba v papírech udělala. Ale osobně si myslím, že pro chod mančaftu a kvůli hráčům samotným je takový trest hodně tvrdý.

A co házená? Co říkáte na to, že za Plzeň už hrají Tonar či Bečvář mladší, když vy jste hrával s jejich otci?
Je zajímavé vidět, jak to pokračuje. Stárneme, ale to nikdo nezastaví, že jo. Rád kluky sleduju.

A zahrajete si s nimi? Že byste se do Plzně na závěr kariéry vrátil?
Myslím si, že tohle spíš nevypadá reálně.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze