Na překážkách v Nezdenicích totiž před pár roky začal snowboardový příběh Šárky Pančochové. "Měli tehdy jeden skok a rail - zábradlí.
"Vzali mě tam kámoši, šlo mi to, a tak jsem začala jezdit na závody," vzpomíná rodačka z Uherského Brodu.
Teď, v devatenácti letech, nemá na olympijské U-rampě v Česku absolutně konkurenci. Kralovala už i světovým juniorkám a mezi ženami byla loni při své premiéře devátá.
Ve Vancouveru by tak měla patřit do okruhu favoritek. Její účast má ale ještě menší háček. Potřebuje nasbírat pár bodů do žebříčku při čtvrtečním závodu Světového poháru v rakouském Kreischbergu. "Zatím jsem těsně pod čarou. Když dvakrát spadnu, tak je to špatné. Jinak by to snad mělo být v pohodě," věří Šárka Pančochová.
Čím to je, že vedoucí jezdkyně Světové série nemá olympijskou účast jistou?
Výsledky Světové série se totiž nezapočítávají do žebříčku Mezinárodní lyžařské federace FIS, který o olympiádě rozhoduje. A závodů FIS jsem zatím moc neodjezdila, takže teď potřebuju získat ještě nějaké body ve Světovém poháru. Když ale teď tak nějak odjedu svou jízdu, mělo by se to povést.
Když se vrátím na začátek, měla jste u snowboardu i období, kdy jste se na něj chtěla vykašlat?
Vždycky mě bavil. A nejde ani o to, jestli ti to hned výborně jde. Jsi tam s kámoši, zažiješ moře srandy. Nemusíš být nějaký dobrý jezdec, ale s prknem se budeš hodně bavit.
Prý jste samoukem. Ale služby trenéra využíváte, ne?
Trenéra moc ani nemám. Občas mi pomůže Martin Černík (trenér národního freestylového týmu a nejlepší český jezdec). Ale ten mě ani nějak extra nekoučuje. Spíš si jen vzájemně poradíme.
Tak to ve snowboardingu funguje?
Myslím, že snad žádný profík nemá přímo trenéra. Jenom národní týmy mají kouče, který přihlašuje jezdce na závody a podobně.
Na rozdíl od lyžařů k sobě vůbec nepotřebujete třeba člověka, který by se vám třeba staral o snowboard? (usměje se)
O prkno se starám já.
Taky na něj nanášíte vosky?
Mám teď sponzora, který dělá výborné vosky a jede to skvěle. Vosk je při závodech často potřeba, když nemáš rychlost, nepředvedeš nic.
Čím to, že už tak mladá patříte mezi absolutní světovou špičku? Dokážete sama zhodnotit, v čem máte nad ostatními převahu?
Myslím, že to je asi tím, že se moc nebojím. Zkusím cokoliv. No, asi mám i trochu talentu, takže mi to nějak jde.
Říkáte, že se nebojíte. Tvrdé pády vás teda nestraší?
Když stojíš před skokem, díváš se dolů, říkáš si, jak je ten skok velký, a už se vidíš, že tam někde ležíš... Pak je všechno těžší. Moc nad tím nepřemýšlím. Je lepší se nebát.
Ani zlomená klíční kost s vámi nic neudělala?
Vůbec. To jakoby nebyl nějaký vážný úraz, za šest týdnů už to bylo spravené. Nemyslím na to, nijak mě to nepoznamenalo.
Za pár týdnů na olympiádě byste se měla představit při závodě na U-rampě. Ve Vancouveru se ale pojedou i sjezdové disciplíny - obří slalom a snowboard cross. Ty jste nezkoušela?
Moc mě to neláká, ale chtěla bych si někdy zajet třeba mistrovství světa ve snowboard crossu. Často mají docela dobré skoky, klopené zatáčky a podobně. Je to vtipné.
I když ještě olympiádu nemáte jistou, už nad ní přemýšlíte?
Určitě. Snažím se teď jezdit co nejvíc právě na U-rampě, protože jiná triková disciplína na olympiádě není. Snažím se, abych měla co nejlepší formu, protože úroveň závodů bude asi hodně vysoká. A já tam nechci jen jet na výlet, chci i něco dokázat, zajet zajímavý výsledek.
Cítíte teď formu?
Uvidíme. Byla jsem před Vánoci v Americe a tam jsem natrénovala nějaké nové triky.
O kom už teď můžete říct, že bude patřit mezi největší favoritky olympijského závodu?
Je tam dost lidí. Torah Bright, Hannah Teter, Gretchen Bleiler nebo Kelly Clark. Mladé Američanky jezdí dost dobře. A Číňanky jsou taky výborné, to jsem zírala. Vypadá to, že je tam dost trénují.
Znáte areál v kanadském Cypress Mountain, kde budou snowboardisté závodit?
Jednou jsem tam byla, v minulé sezoně se tam totiž závodilo. Pamatuju si, že rampa byla docela špatně vyšejpovaná (vytvarovaná), byla hodně otevřená. Spousta lidí se tam zranila, vyletěli z rampy ven. Navíc je hodně velká, proto tam musíš mít velkou rychlost a při tricích tak vyletíš hodně vysoko. Spadnout pak do ledového koryta není nic příjemného... (usměje se) U-rampa nebyla nějak skvělá, ale pořadatelé to pro olympiádu určitě vychytají.
Jak bude do té doby vypadat váš program?
Ve dvou týdnech teď jedu čtyři závody ve Švýcarsku a Rakousku, pak asi poletím do Ameriky na X-Games, které jsou úplně na konci ledna. No a potom už se snad budu připravovat na Vancouver.
S kým po světě cestujete?
Většinou sama, ale už jsem se docela zkámošila s holkami, hlavně Američankami, takže se vždycky nějak domluvíme a cestujeme spolu.
Ale Češka jste na U-rampě všude jediná.
Jo. Jen občas s námi závodí zároveň i kluci, kde Češi jsou. To je fajn.
Dosud jste hvězdou pro lidi, kteří snowboarding sledují. Ale díky olympiádě vás najednou může znát třeba celá republika, že?
To je pravda. Zatím je to v pohodě, není to nějak hrozné. Jenom babička v Brodě, když jsem k ní teď přijela, říkala, že okamžitě musím podepsat snad sto fotek.
Pro koho to bylo?
Pro známé nebo pro různé sportovní fanoušky. Lidi už se mě dlouho ptali, jestli nemám nějaké kartičky, ale já se k tomu furt nemohla dokopat. Tak to teď brácha s babičkou nachystali.
V jednom z rozhovorů jste před pár lety říkala, že byste se jednou ráda snowboardingem živila. Teď už se vám to asi daří, že?
No, jde hlavně o to, že můžu za snowboardingem jezdit, kam chci, a nemusím se při tom stresovat kvůli penězům. Nejde o to, že bych se prknem živila, ale můžu tomu sportu dát všechno.
Jak vlastně vypadá život profesionální snowboardistky?
Je to docela dobré. (rozesměje se) Prostě cestuješ různě po celém světě, kde jsou zrovna nejlepší podmínky, nejlepší závody. Třeba do Ameriky, na Nový Zéland, do Japonska. Kromě závodů jezdíš na různá focení pro sponzory, třeba na Island.
Je to docela sranda.
A daří se vám závodění kombinovat i se školou? No, tu teď moc nezvládám. Jsem v Uherském Brodě ve čtvrtém ročníku technického lycea. Naposledy jsem tam byla někdy v říjnu a znovu se do školy dostanu asi až v únoru, březnu. Letos v květnu mě čeká maturita, takže až se vrátím z Ameriky, musím se do toho pořádně pustit.
Studujete i při cestách po světě?
Na třídní mail spolužáci občas posílají maturitní otázky, takže si stahuju podklady a z toho se pak učím, ale je to těžké. Cítím se vždycky provinile, když všichni říkají, jak moc se učí.
A máte talent i na učení, nebo jen na sport?
No, když se třeba na týden dostanu do školy, čeká mě třeba pět zkoušek denně. Takže se všechno našrotím, ale pak to zase rychle zapomenu.
Máte při tom neustálém cestování i čas na chlapy?
Ale jo. (usměje se) Mám přítele, je to Honza Nečas, taky snowboardista. Díky tomu občas jezdí se mnou, to je fajn.
