K tenistům se dostal před 1. kolem Davis Cupu proti USA v roce 2007. Byl u letošního slavného tažení, stejně jako u loňského čtvrtfinále v Rusku, kde měl práci se zraněným kotníkem Tomáše Berdycha. "To byla honička," vzpomíná.
"Horší jsem ale zažil letos při Fed Cupu proti Američankám, kdy jsme museli narychlo dávat dohromady kotník Kvitové. To u Berdi bylo vlastně čtvrtfinále už dohrané."
Krok za kulisySeriál k finále Davis Cupu Španělsko – Česko Včera vyšlo: Kapitán týmu Jaroslav Navrátil |
Na zápas s Ruskem si dobře vzpomíná i proto, že jeho dvě bedny s lékařským náčiním byly příliš těžké pro dopravu letadlem. Na trase Praha – Moskva se proto vezly autem. "Však taky mají až padesát kilo."
Nejen kvůli tomu to pro něj byl zvláštní výjezd. I kvůli ruštině, na kterou má vzpomínky z roku 1968, kdy v Československu proběhla sovětská invaze. "Pro mě to je pořád živé. Rusové nám tenkrát stříleli nad hlavami. Když jsem pak v září přišel do školy, ptal jsem se, jestli budeme mít ruštinu povinnou, když nás Rusáci okupují."
S rodiči chtěli původně do Kanady, ale skončili v Německu. Voráček pak pobýval 10 let v Rakousku, stal se z něj respektovaný lékař. A díky kamarádství s fyzioterapeutem Kolářem se dostal i k Davis Cupu.
"Tenisté jsou ukáznění pacienti," chválí. "Daleko horší je to s rekreačními sportovci, kteří chtějí být honem fit a do toho ještě pracují."
Třeba v neděli se tenisté těšili na fotbalový šlágr FC Barcelona – Real Madrid, jenže pršelo, a tak radši zůstali v suchu. Nechtějí riskovat, tím spíš v éře prasečí chřipky.
"Musíme dbát na prevenci," tvrdí Voráček. "Ale podle mého vede celá medializace prasečí chřipky spíš ke zbláznění. Strašák to zároveň je i není. Například očkování bych já osobně ani nedoporučoval."
