Byl to jediný cyklista v pelotonu, který měl své startovní číslo na bílém plastovém čtverci nakresleno ručně. Nešlo o pověru, nebyla to extravagance hvězdy, žlutý trikot i s číslem totiž někdo ještě v Polsku Piotru Wadeckému ukradl jako vzácnou kořist. Trikot dostal jiný, náhradní tištěná sedmatřicítka k dispozici nebyla. "To se mi stalo při Závodu míru poprvé," říká jeho vítěz, profesionál z polské stáje Mroz. "Žlutý trikot jsem si stačil uhlídat na silnici, ale že bych ho musel střežit také v hotelu?" I když nepochází ze sportovní rodiny, která by jej vědomě hnala do kariéry šampiona, tak přece jen v zemi, kde cyklistika patří k milovaným sportům, se jaksi slušelo koupit dítěti kolo. Otec mu koupil první. Ukradli mu ho. Koupil mu druhé. Také mu ho ukradli. "Víte, že už nevím, jestli mi koupil ještě třetí? Ale pak táta řekl: Další už ti kupovat nebudu," vzpomíná Wadecki. Další kolo mu dali ve sportovním klubu mládeže. Na něm jel svůj první Závod míru, ten malý, školní. Wadecki má nejvýnosnější smlouvu ze všech polských cyklistů v domácích stájích, jeho měsíční plat se v přepočtu dá odhadnout na sto padesát tisíc korun. "Žiju si slušně," podotýká otec jednoročního syna. Domů do Gdyně zavítá spíše vzácně. "Manželka věděla, koho si bere, nestěžuje si." Wadecki dostává nabídky z francouzských a italských stájí, zatím je odmítá. "Ještě tuhle sezonu zůstanu doma, tady si sám rozhoduji, jaké závody chci jet, abych byl pro olympijské hry v nejlepší formě." V Sydney má být lídrem polského silničního týmu. Z Wadeckého tryská sebevědomí, když mluví o budoucnosti, nepůsobí dojmem chvástavosti: "Jednou, možná už brzy, bych chtěl jet Tour de France a také získat medaili na olympijských hrách nebo na mistrovství světa."
15. května 2000
