Šok Američanům připravila už prohra s Argentinou v posledním utkání v základní skupině. Bezprostředně po tomto utkání se v dějišti turnaje změnilo doslova všechno. Od chvíle, kdy zazněl závěrečný klakson, ukončující historicky zlomové utkání, ve kterém USA poprvé po 58 zápasech s profesionály z NBA na světové akci prohráli, začal vlastně nový šampionát. Ty tam byly debaty o tom, kdo sehraje předzápas velkému finále a bude se radovat z bronzových medailí.
Zcela nezvykle se ještě dvě hodiny před půlnocí tísnila asi stovka novinářů u televizoru v tiskovém středisku v Conseco Fieldhause a vzrušeně komentovala neskutečně dramatickou koncovku duelu Portorika s Angolou, který měl definitivně určit složení čtvrtfinálových dvojic. Úplně jiných čtvrtfinálových dvojic, než jak se rýsovaly ještě na začátku posledního dne osmifinálových bojů!
Porážka Angoly ve druhém prodloužení napsala pro čtvrtfinále ten nejdivočejší scénář a připravila již na čtvrtek drama, které se mělo odehrát až v posledním nedělním utkání. Bylo jasné, že jeden z dojice největších favoritů USA a Jugoslávie už nebude mít ani šanci bojovat i třeba jen o bronzovou medaili. Černý Petr zůstal v ruce Američanům.
Již před zahájením turnaje ostatně i americké sdělovací prostředky připomínaly, že je to v podstatě jen pořadatelství, které staví domácí do určité výhody vůči svým soupeřům. Nesehranost, nekoncepčnost, rozdílnost pravidel, jiný styl hry od NBA a v neposlední řadě i posuzování rozhodčích byly faktory, které od začátku stály proti sestavě hvězd.
Co bylo a je na vyřazení USA z bojů o medaile nejdůležitější? Slova o nástupu neamerického basketbalu se konečně potvrdila v praxi. A viděla to celá sportovní Amerika.
Nyní už skutečně nejde jen o úvahy a předpovědi, kam se situace v mezinárodní mužské košíkové bude dále ubírat. Ta situace, kdy se USA budou muset naprosto zodpovědně a svědomitě připravovat na podobné vrcholné podniky totiž právě nastala.
Již od středy se miliony Američanů nahlas ptají: "A kde jsou vlastně ti naši nejlepší? Proč nereprezentují svou vlast s hvězdnatou vlajkou na prsou?"
ESPN si s odpovědí hodně pospíšila a okamžitě začala vysílat seznam těch NEJ i s důvody, které vedly k jejich absenci. Nejčastěji stálo vedle notoricky známých jmen jen strohé - zranění.
Po argentinské porážce prohlásil na tiskové konferenci Paul Pierce, jak ho mrzí, že je členem týmu, který zklamal a po neuvěřitelné sérii prohrál, ale zároveň slíbil, že vše napraví ziskem zlatých medailí. Nepovedlo se.
Několik minut po šokující definitivě s Jugoslávií hlásí ESPN, že Amerika podruhé v řadě a na domácí půdě prohrála. A ve svých komentářích nezapomněla zdůraznit, že to nebyli amatérští studenti, ale velmi dobře placení profesionálové, kteří roli favorita absolutně nezvládli.
Americká basketbalová hrdost ve čtvrteční noci těžce utrpěla a jak trenér Karl, tak i všichni hráči, se budou muset zodpovídat. Navždy už to budou právě oni, na koho si fanoušci i spoluhráči budou prstem ukazovat jako na ty, kdo tenkrát v Indianapolis prohráli.
Oproti mnoha anonymním hlasům i na těchto na internetových stránkách si nemyslím, že je ta basketbalová a ani jiná Amerika nabubřelá. Je prostě velká a silná a je si toho vědoma. Z toho také pramení to obrovské sebevědomí. O její basketbalové síle není třeba pochybovat a už vůbec není na místě si myslet, že se poměr sil v basketbalovém světě brzy otočí. Jen prostě přišla doba, kdy budou muset svoje vedoucí postavení Spojené státy otevřeně dokazovat a kdy si každé další získané medaile budou muset začít více vážit.
Ve slavném filmovém hororu režiséra Spielberga o nenasytném dravci, číhajícím v hlubinách na svou nic netušící kořist je scéna, kdy se hlavní hrdina poprvé ocitne v relativním bezpečí rybářského škuneru tváří v tvář tomu, co doposud neviděl a čeho se tolik obává. Šokován běží ke kapitánovi a v jediné stručné větě přesně vystihne děsivou realitu: "Budeme potřebovat větší loď!" Právě na tento okamžik jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy jsem bezprostředně po zápase s Jugoslávií sjížděl se zaraženými domácími diváky po eskalátoru haly Conseco. Muž za mými zády pronesl tichým hlasem: "Budeme potřebovat Shaqa O´Neala." A jeho přítel na to jen stejně odevzdaně odvětil: "Ano, potřebujeme velké hráče."
Myslím, že USA budou napříště potřebovat k vítězství těch svých nejlepších hochů stále víc a víc.
 Američtí náhradníci sledují závěr utkání s Jugoslávií |
 Vlade Divac, hvězda jugoslávského týmu, zdraví diváky |
 Jugoslávci se radují po výhře nad USA |
 Jugoslávského basketbalistu Stojakoviče brání pod americkým košem Wallace a J. O´Neal |
 Napjatý americký trenér George Karl sleduje poslední vteřiny zápasu |
 Divace z jugoslávského týmu fauluje Wallace |
