Zbláznil ses? I takové otázky slýchal před rokem házenkář Petr Hejtmánek, když se rozhodl odejít z Francie a přijmout nabídku z Rumunska. Po sezoně ve špičkovém klubu HCM Constanta rozhodně nelituje. Sice nedosáhl na mistrovský titul, ale zato si zahrál prestižní Ligu mistrů.
"Byla to zajímavá zkušenost," poznamenal třiatřicetiletý zlínský rodák Hejtmánek, který bude v proslulém přístavu na pobřeží Černého moře pokračovat i v další sezoně.
Čeští sportovci objevují stále exotičtější destinace, ale přece jen přestup do Rumunska není zrovna obvyklý. Co vás k němu vedlo?
Ve Francii jsem nic neměl, tak jsem podepsal do Rumunska. Říkal jsem si, že poznám něco nového a třeba se za dva měsíce vrátím. Nakonec jsem vydržel rok a chtěl bych i druhý, protože mám dvouletou smlouvu.
Takže nelitujete toho, že jsme odešel do Rumunska?
Ani ne. Zvykneš si na všechno. Navíc jsem se dostal do nejlepšího mančaftu v Rumunsku, který dvakrát za sebou získal titul a hrál Ligu mistrů. Město je příjemné, máme to jen tři minuty na pláž. Proto v létě nepotřebuju ani nikam jezdit na dovolenou.
Byla pro vás sezona hodně těžká?
Mám toho dost. První půlrok jsem hrál pořád, chodil jsem do obrany i do útoku. Přitom mě brali jako druhého pivota, jako záskok. Ale Maďar, který měl být na mém postu jedničkou, se nedokázal vyrovnat s prostředím. Je velký, silný, ale zatím mu chybí házenkářské myšlení, takže chodil většinou do obrany.
Občas se objevují informace, že pokud se v Rumunsku hráči nedaří, vedení jej bez milosti pošle pryč a angažuje náhradu. Je to tak?
Šéfové vůči mně neměli důvodů jakýchkoliv výčitek nebo pokut, což je tam běžná praxe. Pokud se nedaří, přijdou na řadu pokuty. Ve Francii jsem to nezažil, tady jsem si na to opět musel zvyknout. Šéfové jsou šéfové, ty jsi pro ně kus. Tak to funguje ve všech sportech. Pokud se nelíbíš šéfům, vyplatí ti peníze, pošlou pryč a vezmou si třeba pět nových hráčů. Co se týče peněz, nemají problém. Pro sport mají výborné podmínky, stále dostávají dotace. V házené plyne nejvíc peněz z města.
Takže z finančního hlediska si nemáte na co ztěžovat?
Ne. Okamžitě mi splnili to, co chtěl. Odcházel jsem z Francie, tak jsem si řekl o hodně. Dali mi to, všechna jednání probíhala korektně a v pohodě. Ale jsem v týmu hráči, kteří by si zasloužili víc a hrají třeba za 800 euro. Přesto jsou spokojeni, protože průměrný plat je kolem 250 euro. Navíc všichni hráči bydlí v hotelu a třikrát denně dostanou placené jídlo. Takže kromě kávy a osobní spotřeby nic neutratí. Já jsem tam mohl být taky, ale radši jsme s rodinou v apartmánu. Strava je totiž dost jednotvárná a žádný odborník na zdravou výživu by z ní nejásal. Před domácím zápasem se sejdeme na báze. Na oběd dostaneme kuře s neskutečně omaštěnou rýží. Na večeři jako předkrm smažený sýr a pak hovězí steak. Když jedeme ven, je to stejné. Hodně mě překvapil ten sýr. Vždycky jsem se těšil do Česka, že si ho dám, teď se na něj nemůžu ani podívat.
Vadilo vám ještě něco?
To, že nemám moc volna. Je to časově náročné. Během dvouměsíční přípravy jsme měli jen dvě neděle volné. Jinak se trénovalo pořád. Dvoufázové tréninky nevím proč trvaly dvě a půl hodiny. S přípravou a dalšími věcmi to zabere čtyři hodiny dopoledne a čtyři odpoledne. Děti vidím jen chvíli odpoledne, večer už spí. Když hrajeme venku, zabere to čtyři dny. Můžete si říct, že tam nejsem kvůli tomu, aby si rodina užívala, že jsem tam kvůli sportu. Ale pokud nefunguje něco, na co jsi zvyklý, sráží tě to.
Při přestupu do Rumunska jste určitě věřil, že poprvé v kariéře oslavíte mistrovský titul. Jenže Constanta skončila v tabulce druhá za Steauou Bukurešť. Proč?
Na začátku sezony jsme vyhráli superpohár a vypadalo to, že všechno půjde dobře. Jenže přišel první ligový zápas a my jsme prohráli s mančaftem, který nakonec sestoupil. Pak jsme doma porazili Dinamo a vzápětí remizovali s týmem, který skončil bod od sestupu. Za prvních pět kol jsme ztratili sedm bodů a hra o titul se rozplynula. Nebyla šance (V Rumunsku se nehraje play-off - pozn. aut). Od začátku jsme ztráceli sedm bodů, za zbytek sezony jsme stáhli dva. Byli jsme docela pod tlakem, vedení za půl roku vyměnilo tři trenéry. Sezonu začal jeden, po dvou zápasech to vzal asistent, kterého vyšoupli v půlce sezony
A neuspěli jste ani ve finále národního poháru, kde proti vám stála znovu Steaua...
Bylo to až v prodloužení. Ale měli jsme vyhrát. Šest minut před koncem jsme vedli o tři branky, ale rozhodčí nám vyloučili dva hráče za sebou a až do konce nás nepustili do hry. Letos se udělalo hodně pro to, aby vyhrála Steaua. Platila proti nám rozhodčí. Když jsme hrávali venku, dávali peníze soupeři, aby nás porazil. Korupce tam nepochybně bují, rozhodčí platí každý mančaft. A týká se to v každém kolektivním sportu.
Takže Steaua byla v tomto směru silnější než Constanta?
Tak nějak. Co jsem se doslechl, rozhodčí si přišli na pěkné peníze. Prý to dělalo dva tisíce euro na jednoho za zápas.
Přestože pivotmani nebývají ostrostřelci, vy jste se stal druhým nejlepším kanonýrem týmu. Spoluhráči na vás asi hodně spoléhali, že?
Ani nevím, že jsem dal tolik gólů. Dařilo se mi s mančafty, které hrají poháry. Proti horní půlce tabulky se dá hrát. Proti slabším je to horší, je to o něčem jiném než tady. Jsou zvyklí držet pivota osobně, ale pořád, a rozhodčí si moc nevšímá tahání za dres a věcí, které se pískají jinde. Toto mi moc nesedělo.
Jak populární je házená v Rumunsku?
Řekl bych, že je to druhý nejpopulárnější sport. Je fotbal, fotbal a fotbal a potom ženská házená. Jejich reprezentace každý rok hraje o medaili, hodně týmů dojde v pohárech daleko. Ale i muži jdou nahoru, postoupili na mistrovství světa. V televizi je týdně minimálně deset zápasů - německá bundesliga, španělská liga, ženská liga, mužská liga, poháry. Nás vysílají pokaždé. Pokud nejsme na hlavním kanálu, nabídnou nás na místním.
Jaký je běžný život v Rumunsku?
Je trošku jiný než tady. Lidi jsou tam pořád uzavření, asi je to pozůstatek Ceauseskova režimu. Pokud máš trošku peněz, není problém si tam žít dobře. Druhou stranou mince je, že bohatých lidí je tam hodně, ale těch chudých ještě víc. Žijeme v činžáku pro střední vrstvy, ale kousek od nás jsou ulice, kde žijí cikáni s dětmi. Když běhají v létě nahatí, ještě to pochopíš. Ale když bylo v zimě -15 a oni chodili pořád stejně oblečení, vážíš si věcí, které máš, a děkuješ pánu Bohu, že máš zdravou rodinu a nemusíš otáčet až tak každou korunu. Získáš tady jiný pohled na svět. V Česku se něco podobného nevidí, v Rumunsku je to běžný obrázek každodenního života.
V Rumunsku zůstáváte. Neříkal jste si, že rok stačil?
Čekal jsem to horší, ale bylo to tam dobré. Měl jsem štěstí, že v týmu je pět Srbů a srbština je můj druhý jazyk. Navíc sekretářka mluví francouzsky, takže to bylo v pohodě. Spíš žena měla ze začátku problémy, ale pak si našla kamarádky. Přesto jsme se chtěli vrátit do Francie. Dostal jsem nabídku z první ligy, přemlouval jsem je, aby mě pustili. Ale nechtěli. Ještě rok tam budu. Ne, že bych byl tak dobrý, ale spíš jim nechtělo hledat jiného pivota.
. Petr Hejtmánek
|