Už po úvodním kole se zdálo, že boj o nejvyšší příčky pro Nash skončil. Nepříjemný pád a dlouhý úsek kola odjetý s prázdnou galuskou znamenal výrazný propad startovním polem pro českou závodnici. „Závod nezačal moc dobře, upadla jsem na takovém blbém místě, dost mě to rozhodilo,“přiznala.
Jak se tedy probila až k bronzu?
Úchvatnou stíhací jízdou se všestranná sportovkyně postupně dostávala kupředu a poměrně rychle se protáhla na čtvrté místo.„Když jsem začala na trati předjíždět ostatní holky, dodalo mi to sebevědomí. Věděla jsem, že mám dobré kolo a že mi jedou nohy. Ale na medaili jsem v tu chvíli nemyslela.“
Po polovině závodu se Nash dotáhla dokonce až k vedoucím dvěma soupeřkám, Belgičance Sanne Cantové a Nizozemce Marianně Voosové. „Když jsem je dojela, potřebovala jsem si chvilku odpočinout, ale Voosová za to zrovna vzala a ujely mi.“ Pak už bojovala pětinásobná olympionička hlavně o bronz.
Dlouho se zdálo, že máte bronz jistý. Co se pak stalo, že jste o medaili musela spurtovat až do cíle? Zdálo se, že jste výrazně ztratila při jednom ze sjezdů, kde jste s kolem běžela.
Já jsem tuhle pasáž vždycky běžela, v prvních kolech to bylo rychlejší, ale v závěru závodu už bohužel nebylo. Větší problém ale přišel při závěrečném sjezdu, kde jsem upadla. V kopci jsem se ale na Nizozemku dotáhla a pak jsem ji v cílové rovince udržela za sebou.
Věřila jste si na spurt proti Lucindě Brandové, de facto silničářské specialistce?
Rozhodující bylo, že jsem na asfalt vjela jako první, protože cílová rovinka byla poměrně krátká. O Brandové jsem nepřemýšlela, prostě jsem do toho dala všechno a jsem moc ráda, že to vyšlo a že jsem si mohla dojít na stupně vítězů pro medaili.
Nyní vás prý čeká lyžování v Kalifornii. Těšíte se?
Jo, těším se moc. Konečně budu mít dovolenou, k tréninku se pak vrátím až někdy v březnu. Byla jsem v plné zátěži od loňského března, těch akcí bylo opravdu hodně, včetně olympiády. Teď nějakou chvíli nebudu na závodění myslet a odpočinu si.
Jaké budou po zasloužené dovolené vaše plány? Pojedete na mistrovství Evropy v Táboře?
No, tak to ještě vůbec nevím. Moc toho naplánovaného zatím nemám. Jen vím, jak se bude odehrávat moje bikerská sezona, prakticky všechny závody pojedu v Americe.
Soupeříte s mnohdy výrazně mladšími soupeřkami. Přitom stále bojujete o nejvyšší příčky.
Víte, pořád to beru tak, že cyklokros je hodně o vytrvalosti a léta tvrdého tréninku vám pomůžou. Máte pravdu, že hodně soupeřek je mladších, ale já to nevnímám, nepřipouštím si to. Prostě na věk nekoukám. Navíc mám hodně zkušeností a ty se hodí.
Před stupni vítězů jste ukázala zkušenosti i s líčením. Sanne Cantovou jste ještě upravila. Byla to ukázka toho, jak to v cyklokrosu chodí? Že jste se závodnicemi spíše kamarádky než soupeřky na ostří nože?
No právě, bylo to spíše o tom lidském faktoru než o závodnickém. Víte, když jsem ji viděla, říkala jsem si, že jí musím upozornit, že má bláto na obličeji. Vím, že nejspíše vyhraje ještě několik titulů, ale teď vyhrála mistrovství světa poprvé s těmi fotografiemi pak bude žít do konce života.
Je pro vás medaile odměnou za výbornou sezonu? Ve Světovém poháru jste nasbírala čtyři umístění na stupních vítězů.
Jsem za medaili strašně ráda, protože se vyhrávají hrozně těžko. Za svou kariéru, hodně dlouhou, jsem jich získala jen pár. Při závodě jsem si říkala, že hlavně nechci dojet čtvrtá, čtvrtých míst jsem nasbírala už dost. Mám hroznou radost, že nakonec jsem dojela pro bronz a teď můžu mít medaili na krku. Několikrát jsem byla na stupních vítězů ve Světovém poháru, ale mistrovství světa je přeci jen ještě něco jiného,výjimečného.
