Dlouho jste byly nervozní. Proč?
Asi na nás doléhala tíha, jak moc chceme a musíme vyhrát. Věděly jsme, že na to máme, protože jsme dobře trénovaly. Ale nervozita byla hodně znát. Byl to po dvou týdnech zase zápas a chvíli trvalo, než jsme se do hry dostaly. Ani mně a celému týmu se nedařilo. Ale věřily jsme, že zvrat přijde.
Hrály jste proti své bývalé trenérce Krämerové. Motivovalo vás to k lepší hře?
Připravovaly jsme se na utkání při rozboru videa. Věděly jsme, které jsou klíčové hráčky soupeře a co soupeř hraje.
Mohly jste mít s trenérkou Krämerovou i spory.
K tomu bych se nevracela. Samozřejmě, vždycky je to v takové situaci vyhecované, když přijede trenér hrát proti týmu, který předtím vedl. Důležité pro nás bylo, že jsme ukázaly zbytku ligy, že doma ve Strakonicích chceme vyhrávat.
Dost vám pomohli diváci. Byla to i největší návštěva sezony.
To bylo super. Diváci konečně vidí basket, který si zaslouží. Žádné ploužení. Tvrdý, trošku drsný zápas s maximálním úsilím na obou stranách a bojovností do poslední vteřiny.
Co o výsledku utkání rozhodlo?
U nás rozhodla kolektivní hra. Znovu dalo čtyři pět hráček přes deset bodů. Na naší straně byla i větší chuť vyhrát. O balony jsme bojovaly víc. Ne vždycky to však šlo. Problémy nám dělala Lowenthalová, která měla neuvěřitelný čich a hodně doskoků (celkem 17). Ale pomohly jsme si vzájemně proti ní a pak to měla těžší. To rozhodlo.
Lowenthalová dostávala na konci třetí čtvrtiny křeče.
Na to se historie ptát nebude. Bylo však hodně vidět, že tým držela. Bez ní by to utkání asi tak vyrovnané nebylo.
Je to pro vás náročné. Hraje vás málo a musíte hrát na doraz.
Teď o Vánocích jsme toho dost naběhaly, takže věřím, že fyzička přijde ještě v dalších zápasech, které nás čekají. Tohle byl zápas na rozehřátí. I když byl hodně těžký.
