kateřina emmons odpovíDaLA čtenářůmStřelkyně byla hostem on-line rozhovoru v pondělí 16. února Odpovědi čtěte ZDE. |
"A teď už půjdu domů, bylo to dlouhé a potřebuju se vyspat."
Ještě před rokem by možná zůstala až pozdě do noci a užívala si triumfu spolu s ostatními střelci.
Ale v sobotu, v dlouhých černých šatech, se elegantně zavěsila do svého amerického manžela Matta a společně opustili sál. Miminko, které se jim narodí už za pár týdnů, má přednost.
Co teď vlastně bude s ženskou sportovní střelbou, když její královna bude plnit mateřské povinnosti?
Já nemám strach. Máme silné družstvo. Pavla Kalná a Adélka Sýkorová mají formu. Pavla je tahoun, má už velké zkušenosti. Uvidíte, že se prosadí. Možná už za pár dnů v pražské O2 Areně, kde se koná mistrovství Evropy.
Bude to oslava střelby?
Jsou nějaké novinky v pravidlech, takže organizátoři v Praze si to "vyžerou" jako první. Ale věřím, že se ta akce povede. Když to jen trošku půjde, určitě se pojedu podívat. Jinak budu fandit doma. A naše holky rozhodně pasuju na velké kandidátky na úspěch v soutěži družstev. Pavla Kalná má nejlepší formu za poslední léta, je sebejistá. Věřím, že to v Praze prodá.
Díky zlatu a stříbru z Pekingu jste vyhrála další anketu. A bylo by asi ironií použít slova Karla Gotta: "To jsem opravdu nečekal". Nebo ne?
(smích) No, přiznávám, bylo by asi trošku hloupé tuhle výhru nepředpokládat. Jsem z Plzně jediná medailistka z olympijských her, takže rozhodování asi bylo letos o to jednodušší. Ale moc si vážím ostatních, těch krásných výkonů bylo hodně. Jsem ráda, že plzeňský sport není jednostranný, jen fotbal či hokej. Je tady spousta sportů, které se rozvíjejí, a to je jen dobře.
Kam zařadíte tuhle cenu?
Porovnávat ankety je složité. Všechny jsou hezké, ale nesmí se brát zase moc vážně. Někdy je to moc složité rozhodování.
Letos příliš ne, podobných výher jste si už užila hodně.
To je pravda. Ale ankety Střelec roku a Sportovec Plzně jsou pro mě ty nejmilejší. Beru je jako takové domácí, cítím se tady dobře. Letos jsem si přála a doufala, že získám i Cenu Gutha Jarkovského (tu uděluje ČOV za nejhodnotnější výkon roku, pozn. aut.), protože ji dostal i tatínek. To se nepovedlo, ale s tím nic nenadělám.
I tak vás už teď leckdo označuje za žijící legendu českého střelectví.
Pěkně děkuju! Na to bude čas, až mně bude šedesát, teď je snad ještě moc brzy (úsměv).
Jak často vzpomínáte na loňskou sezonu se dvěma olympijskými medailemi, která se bude překonávat hodně těžko?
Na to, že začala loni v lednu operací, skončila výborně. Dosáhla jsem asi nejvýš, co šlo. Měla jsem pevnou vůli, vědomí, že do toho chci jít. Teď už si budu užívat úrovně, na kterou jsem se dostala a vypracovala. Už nebudu muset něco dokazovat.
Bude se vám na mateřské dovolené po střelbě hodně stýskat?
Já uvažuju o tom, že možná už v červnu bych začala trošku trénovat.Ale uvidím, jak se na to bude tvářit miminko, to bude mít rozhodující slovo. Osahat pušku bych si však chtěla. A když to půjde, na podzim zkusím pár závodů...
V ruce držíte cenu pro Sportovce Plzně. Jaký je vlastně váš vztah k tomuhle městu?
Teď už hodně velký. Paradoxně, když jsem byla malá, moc se mi tu nelíbilo. Ale město se vyvíjí správným směrem, je čím dál krásnější. Teď už jsem dlouho hrdá, že jsem z Plzně.
Dávali vámto pocítit i lidé po návratu z Pekingu?
Já se tady pořád procházím jako Plzeňačka, stejně jako dřív. Je pravda, že mě lidi poznávají asi víc než před olympiádou. Asi ten humbuk okolo her, spousta článků po nich, udělaly své. Zatím je to ale jen příjemné.
Navíc v téhle anketě už jste posbírala cen, že je možná ani nespočítate, je to tak?
To tedy nespočítám! Já jsem na tohle hrozně zapomnětlivá. Většina trofejí je na oddíle, tam jsou vystavené. Tam patří.
