Závodní technika je od konce ledna v rukou organizátorů, je to problém?
Upřímně řečeno byl bych mnohem raději, kdybych mohl na svém motocyklu pracovat do poslední chvíle, tak jak tomu zpravidla bývá. Na druhou stranu je lepší finišovat a balit 24. listopadu než 24. prosince, jak by to určitě dopadlo. Těsně po přejímkách jsem se vyloženě těšil na měsíc zimních prázdnin a klidné Vánoce, ale poslední dny jsem nervóznější jak před prvním rande. Co když nám ty naše leštěnky po cestě zreznou, neboli zkorodují? V taškách může být plíseň, vybijí se akumulátory...
Jak probíhala příprava?
Letos jsem absolvoval spoustu závodů na motorce a fyzicky jsem se cítil snad líp, než za mých mladých let. Nemám tedy nejmenšího důvodu trávit adventní měsíc v nějaké fitnes zeslabovně, spalovat tam kalorie z úžasných belgických pralinek a všeho sladkého co mám rád. Byl jsem u zubaře, abych byl připraven na skvělé argentinské steaky a mírně si zvykám i na chilská vína.
V Andách bude také problém nedostatek kyslíku ve vysokých nadmořských výškách...
S tím se hodlám vypořádat tak, že nebudu kouřit. Mé tělo na Dakar bude rozhodně odpočinuté s velkou zásobou spánku, protože jenom my zkušení víme, že devadesát procent úspěchu na Rally Dakar je psychická odolnost a vyrovnanost.
Jaké jsou největší obavy?
Trochu mně dělá starosti, že jihoamerický Dakar nebude ta stará dobrá vesta, ale všechno příliš nové a jiné. Kdo ví, jak budou postavené bivaky, protože ty staré africké měly své písečně kobercové kouzlo. Všichni bez rozdílu se váleli pod jedním obřím stanem, postaveným do tvaru písmene "U", jedli tam i spali. Mám obavy, že to zmizí.
Technika nové podmínky vydrží?
Přál bych si, aby se mi vyhnuly technické poruchy, protože na každém závodním stroji, lhostejno je-li to Formule 1, nebo dakarský pitbike, není součástka, která by se nemohla pokazit. Takže největší obavy mám určitě z první etapy. Tak jako téměř všichni ji nemám rád, protože teprve tam se pozná, jak jste připraveni vy a váš stroj, zkrátka v jaké jste formě.
Není možné, že se budou diváci nebo soupeři smát takové malé motorce?
To doufám, protože co je malé, to je milé a malé věci vykouzlí na tvářích všech úsměv. Naopak na velké a drahé věci koukají mnohdy s otevřenými ústy. Věřím, že mi budou fandit. Už podle diskuzí na internetu můj motocykl vyvolává sympatie. Malí kluci by tuhle motorku měli rádi doma a velcí kluci, díky jejímu retro stylu, rádi zavzpomínají na zlatá osmdesátá léta, kdy Dakar začínal.
Která z reakcí nejvíce potěšila?
Všechny. I takové typu laik se diví, odborník žasne. Nejvíce asi ta od jednoho francouzského znalce Dakaru, který mimochodem nejvíce uznává ročníky 1979 -1985, protože to prý byla ta správná tvrďárna a sranda. Z fotografií na jeho webových stránkách jsem mimo jiné náhodou čerpal inspiraci. Teď tam visí i moje motorka a to je neuvěřitelné.
