Trojskokance Šárce Kašpárkové po vítězství na halovém mistrovství republiky setrvával na ústech úlevný úsměv a oči jí jasně zářily. Po dlouhém trápení, kdy neměla ze sportu potěšení a hlavou jí plynuly pochyby o sobě samé, si spravila náladu. V sobotu, dva dny před nominací, skákala ve formě a konečně zvládla svazový limit pro evropský šampionát v Gentu. Jenže tam nepojede. Poté, co Kašpárková ve druhém pokusu o tři centimetry překonala čtrnáctimetrovou hranici potřebnou pro start v Gentu, postavila se k rozběhu ještě jednou. Byla z ní cítit energie. Dlouho se soustředila a bojovně si kočírovala několik stovek diváků v hledišti, aby vytleskávali rytmus, který jí vyhovuje. Toužila skočit daleko. "Chtěla jsem si dát skok pro radost," řekla Kašpárková. Jenomže si při odrazu podvrtla nohu a pískem proběhla. Tehdy začala opět cítit slabou bolest v chodidle, jehož zranění si před měsícem obnovila. Po závodě k ní přišel trenér Pogány a zeptal se: "Šárinko, co noha? Bolí?" Kašpárková se mu podívala do očí a tiše řekla: "Trošku." Bylo jasné, že cesta na halové mistrovství Evropy se trojskokanky týkat nebude. "V Gentu nebudeš skákat," opáčil trenér. "Zdraví je přednější." Nejsou to jenom zdravotní problémy, kvůli kterým Kašpárková na mistrovství nebude závodit. Za prvé. Jako hlavní cíl před sebou stále vidí olympijské hry. Ve srovnání s nimi není halový šampionát důležitý. Za druhé. Kašpárková už má z halového mistrovství Evropy dvě medaile, a navíc je bývalá světová šampionka. "Nějakou pozici už mám. Nepotřebuji si budovat jméno." Za třetí. Po strastech se zraněním není jisté, že by v Gentu mohla bojovat o medaili. "Pokud budu vědět, že nemám na medaili, nemá smysl, abych tam jezdila." Možná víc teď znamená její rozesmátá tvář. Znovu cítila, že může létat daleko. Při prvním pokusu si špatně vypočítala odraz a odskočila ještě před deskou. Ztratila tak třicet centimetrů, stejně dopadla jen kousek před čtrnáctimetrovou hranici. "Po dlouhé době jsem si trojskok prožila. Dalo mi to hodně povzbuzení do přípravy na olympiádu," řekla Kašpárková. Ten impuls přišel v potřebnou dobu. Od té doby, co v lednu dostala do nohy ránu od odrazového prkna, nemohla pořádně trénovat. Skákala kolem třinácti a půl metru, hluboko pod limitem, který by jí normálně těžko dělal problémy. "Přepadaly mě myšlenky, že jsem na to stará a zabalím to," přiznala Kašpárková. O víkendu však byla ve formě. Svazový šéftrenér Václav Fišer vymýšlel, jestli by se její start v Gentu nedal ještě nějak zařídit. Nabídl nominaci s tím, že by se závodnice na poslední chvíli rozhodla, jestli pojede, nebo ne. Pogány má však jasno, Gent pro ni není. Místo toho si bude léčit bolístku. Pojede na Šumavu za kamarádkou, bude skotačit se psy. "Jsem rád, že se jí zahojilo srdíčko, ale zdraví je hlavní. I kdyby měla skákat světový rekord," vysvětlil Pogány.
Více informací na str. XI
Více informací na str. XI
